Pot

Většině lidí přijde pot jako něco nechutného. Přitom byste nevěřili, kolik toho o vás pot vypoví. Víte snad o něčem přitažlivějším, než je jemně opocená holčina? Přesně! A co dalšího pot cizích lidí dělá s naším tělem a myslí?

 

 

Předem článku chci samozřejmě říct, že pocení je zdravé. Chci, aby všichni hned dopředu věděli, že podporuju saunování, slunění, aerobní pohyb a všechno, co s potem souvisí. Benefity pocení jsou obrovské – po netu jsou jich rozepsány desítky – proto jsem se v tomhle článku věnoval především jiným aspektům tohohle tématu.

 

Pot je kapalina, kterou tělo vylučuje, aby se ochladilo – aby nedošlo k přehřátí organismu vlivem zvýšené fyzické aktivity.

Definice z wiki

 

Pot: Chuť a pach

Oproti představě mnoha amatérských znalců universa se nejedná pouze o vodu se solí, ale obsahuje i draslík, hořčík a stopové množství vápníku. (Takže při silném pocení nelze pít pouze mírně osolenou vodu, jak nám poradí každý vytrvalecký běžec – samouk.)

Celý internet je plný chemické analýzy potu, jeho příčin (od horka přes sport po stres) a hlavně u každého sebe-kratšího pseudo-odborného článku je náramně nenápadná reklama na Rexonu. ALE – pot je i jedním z prvních indikátorů procesů v těle, věděli jste to? Pro sportovce je o to důležitější. Díky potu například můžeme sami zjistit náběh na cukrovku, problém se štítnou žlázou, cystickou fibrózu, atd. (Více o zdraví zde.)

Pot můžeme dělit na takové dvě základní skupiny – slaný a kyselý. Slaný pot je výsledkem z větší části fyziky – teplota okolí, krevní tlak, pohyb. Kyselý pot je většinou příčinou emocí – stres, strach, strava (špatná strava navazuje na předchozí dvě).

 

Základem je cukr, dále slazené limonády, bílá mouka, mléko, alkohol, káva, solené či grilované a uzené potraviny.

– MUDr. Karola Haasová,
Odkaz ve zdrojích.

Trocha chemie: slaný pot většinou pochází z metabolitů jednotlivých přirozených tělesných minerálů. Tahle „příchuť“ potu je tedy přirozená. Neměla by být příliš výrazná ani aromatická. Kyselý pot naproti tomu je známkou rozhození acido-bazické rovnováhy v těle. Kdo zná, ví, že moderní člověk je většinou díky životosprávě, stravě a negativnímu emocionálnímu prožívání všedního dne dnešní doby – těžce zakyselený. Z dlouhodobého zakyselení organismu pak dochází skoro ke všem civilizačním neduhům. Slaný pot je zásaditý – kyselý je kyselý. 🙂

 

„Skladiště kyselin známe jako polypy, cysty, kyselé krystaly, nádory, bradavice, skvrny apod. Takzvané fyziologické choroby těla jsou většinou výsledkem dlouhodobě příliš kyselého prostředí v těle. Při zachování acidobazické rovnováhy ale prý ani nelze příliš výrazně onemocnět.“

– Anna Vejvodová
Odkaz ve zdrojích

Ženy jsou přirozeně cítit po cibuli, muži po sýru (tedy, alespoň podle hodnocení z osmdesátých let, které nicméně ještě dnes považujeme za platné). Pokud je někdo opocený a je cítit po heřmánku, zřejmě má tedy problém se silnou závislostí na bylinných čajích.

Pokud je pot cítit silně kysele, je organismus člověka překyselený (to se pojí s průjmovými stavy, infekčními onemocněními a podobně), je-li naopak sladký, člověk má problémy s s látkovou výměnou (ale je dokázané, že se mu komáři vyhnou obloukem). Obecná vůně potu by měla být u zdravého jedince neutrální – takže se nám ve fitku asi pohybuje hodně zdravých lidí 🙂 #sarkasmus

Řešení? Překvapivě jednoduché a globálně účinné ve všech gymech v republice. Tady jsem vám o tom sepsal článek.


 

Pot: Unikátní podpis

A pozor – podle potu lze rozpoznat nejen to, jestli jste zdraví / nemocní, ale moderní věda a její zázraky (#KriminálnaMiami) již dle potu dokážou identifikovat i rodovou linii (pravděpodobný genetický zdroj a příbuznost), rasu, dokonce přibližný věk! (Podle obsahu metabolitů v kapce potu – čím jsi starší, tím jsi „zanesenější“ 😀 ).

Pot bílého muže čpí jinak, než pot černého muže. Jsou i výzkumy, zabývající se mezi-rasovou líbivostí. („Inter-racial preferences of Sweat“) Nedopadají úplně politicky korektně (jak jinak že jo – matka příroda je strašnej rasista a měli bychom ji ignorovat 😀 ), ale podle všeho – nacákáme-li jednu krabici potem bílého a druhou potem černého muže, žena hodnotí pobyt v této krabici po tmě kladněji vždy u shodné rasy… Vygooglete si to.

A samozřejmě – pro dcery je otcův pot odpudivý, ať je již jakýkoli (včetně pachově neutrálního). Geny se tím chrání před jakoukoli interakcí a poškozením. („Anti-incest sweat precaution“) Tenhle fenomén se ještě aktivně studuje – vědci totiž nechápou, jak čichové buňky potomka dokáží spolehlivě rozpoznat vlastní rodovou linii, byť není pot nějak výrazný nebo aromatický. Pokud se nám prý podaří rozlousknout tenhle oříšek, budeme na nejlepší cestě ovládnout poslední smysl, který ještě nemá lidstvo plně pod kontrolou – čich. 🙂

A největší nářez? To mě překvapilo úplně nejvíc: Už nemusíte močit na vytuněnej teploměr – že jste těhotné lze poznat dnes už i spolehlivěji – potem!

 

Unusually intense sweating during pregnancy is a common complaint from expectant mamas. It’s a result of an increase in hormones, blood flow, and metabolism.

Mary L. Rosser, MD, PhD,
Odkaz ve zdrojích

Pot je tedy nejen hlavním identifikátorem vašich tělesných i psychických problémů a rozpoložení, je také jasným unikátním podpisem, který již dokážeme s určitou přesností analyzovat. Problém, který s potem souvisí, je (světe div se) jeho špinavost.

Kapka potu se odněkud vyklube – bere s sebou třeba i smítka na kůži a spol. Pak někam kápne – okamžitě se všechny látky mísí s tím, na co pot dopadl. A aby toho nebylo málo – okamžitě vše začíná reagovat, oxidovat a vysychat. Pro forenzní vědy je pot spíš slepou uličkou, ale pro sociální chemii zlatý důl.

Představte si parfém přesně na míru vaší genetické výbavě. Nebo parfém maskující auru vašich emocí. Nebo naopak – představte si vonný olejíček do aroma lampy, který vám nabudí okamžitě a střelhbitě útok endorfinů. Čich je nejčastější spouštěč vzpomínek a emocí – náš tělesný pach vychází z neustálého odpařování tělesné vlhkosti – potu. Kdo ovládne pot, ovládnul všechny! 😀


 

Pot: Miliardový byznys

No a protože kdosi kdysi řekl, že ženský mají vonět po fialkách a chlapi po after-shavu (alkoholu), přirozené vůně těla se snažíme utlumovat ve prospěch těch nepřirozených. Ano – chlap, co smrdí po zavináčích určitě nebude v kardio zóně nejoblíbenější, ale měl by spíš řešit stravu, než antiperspirant… Tyto proti-potící spreje se stříbrem, vonnými složemi a výdrží až 72 hodin z nás udělají nejvoňavější bytost v celé aerobní části klubu.

Ok, lidi, přijde vám normální stříkat si do podpaždí dezinfekční kov? (Zabíjí živé organismy.) Nebo vám nepřijde divné, že trocha z té dobroty, co na sebe tak efektivně cákáte klidně i dlouhé vteřiny, ulpí na (ve) vaší kůži tři dny?

Většina těchto sprejů funguje na principu ucpání pórů, těžký dezinfekci, nebo nalepení co nejvíc aromatických částic. Když pot nemá, kudy by tekl, neteče. Když se z potu stane jakási anorganická voda – nezapáchá. Když pach přebije jiný pach, je to jedno, že nějaký je… Parádička – dám si těžký trénink a pak nemusím prát!, řekl by idiot.

Není to tak dávno, co proběhla světem panika, že antiperspiranty (nikoli deodoranty – je v tom rozdíl) způsobují rakovinu. Chvíli jsem se probíral internetem – hodně moc o tom panikařil bulvár, ale našel jsem něco, čemu se dá věřit:

 

Neexistuje žádný důkaz, že se účinné látky na bázi hliníku, obsažené v antiperspirantech, vstřebávají pokožkou do těla, bez ohledu na to, zda je pokožka oholená nebo poraněná po holení. Neexistuje jediný důkaz, že by látky v antiperspirantech mohly způsobovat rakovinu, což potvrzují i průzkumy význačných společností pro výzkum rakoviny.

Františka Těšínská
Odkaz ve zdrojích

Jediné, co je prokázané, je, že se většina těchhle věcí (antiperspirantů, deodorantů i parfémů) opravdu špatně smývá – a tak máme mnohé póry ucpané klidně i několik (!) měsíců. Je jedno, jestli stříbrem, gelem, pastou na bázi mýdla, nebo aromatickými částečkami.

Měl bych tedy řešení pro všechny ty, jež způsobí, že člověk musí urychleně opouštět každou šatnu, kde se tento vyznavač zbytečného utrácení převlékal – smrdíš-li, příteli, uprav si jídelníček. To, že smrdíš, není otázka nedostatku antiperspirantu.

A můj osobní názor? Když chci vonět, sáhnu po parfému – parfém má hlavu, srdce, základ – má několik fází, každý je nějak osobitý a dá se jím podtrhnout vše, co potřebuji. Nemusím jej na tělo nacákat tolik – a pozor: pokud je můj pot potem zdravého člověka, parfém prostě stačí, případně se s pachem potu vhodně doplní – víc netřeba.

Zůstaňte classy, zůstaňte zdraví. A neucpávejte si póry v podpaždí, lidi – otečou vám prsa!



 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *