Náš společný výlet za pohybem kamsi do neznáma č.5 – John Reed Fitness

Okej, čili dnešní článek píšu já – Johy, už dlouho jsem nic nenapsala, je čas. Dneska to bude o fitku, co má otevřené 24/7 – a je na Karlovo Náměstí, Praha, co si říká Fitness Music Club – ať je to co je to…


Proč tam?

Jednou takhle v neděli 21/7/19, den po svatbě, kde jsem svědčila a den před celodenní směnou v práci – jsem považovala za nezbytné – navštívit gym a něco zvednout. ( 😀 ) Medvěd toho dne dorazil domů trošku později a nám docházelo, že když si uděláme klasicky větší večeři, na kterou jsme zvyklí, a kterou nelze vynechat – nestihneme námi nejčastěji navštěvované sklepení – Ronnie. Ronnie totiž zavírá o víkendu ve 20:00 hod a s línejma lidma, kteří se před tréninkem chtějí ještě nažrat ( 😀 ) se příliš necrcá.

Těsně před tím, co jsme málem zavrhli nějaké to fitko, protože a jednoduše – není kdy a kam – nás osvítilo vědomí, že náš kamarád z trojbojařského oddílu navštěvuje jedno místo, kde jsme ještě nikdy nebyli. Koukali jsme na net a tam stálo: 24/7. Říkali jsme si, že to není možné – musí přeci jen někdy zavírat, jak to funguje se vstupem, s recepcí? Zaměstnanci ve fitku jedou noční nebo?

No, bylo to zvláštní, ale sbalili jsme svoje dva bágly a jeli tramvají na Karlák. Jo, mluvím o Johnu Reedovi. O tom fitku (gymu?) na rohu vyšší budovy přesně u tram zastávek a i u metra. Poloha? Super. Vzdálenost od místa, kde bydlíme? Dá se… Ehm – Ronnie je Ronnie :D. Takový ten fakt, že už po delší době zas máš to fitko, kde tě zdraví, protože ví, že tam chodíš, ví, co máš a nemáš rád, ví – co seš zač a jsou rádi, že jsi jim věrnej.


Na místě

Do dveří, kde bylo fitko jasně značené – s námi vstoupili nějací páni s malýma taškama v žabkách (klasik model) a výtahem jsme se vydali výše. Vystoupili jsme, pánové nás předběhli, v rukou měli jakési spešl kartičky a za pomoci těch karet se jim otevřely magické vstupní dveře. Nezbylo, než využít příležitosti a stihnout proběhnout těmi dveřmi, než se zavřou – ač bez karty :/ :D. (Klasik postup.)

Uvnitř to bylo horší, za dveřmi totiž stála trojice turniketů – tam už se nevmáčknem, všude kamery, okay – zůstaneme stát na značkách a chvilku se budeme rozhlížet. Co mě asi zaujalo jako první byla… tma… 😀 Relativní šero. Zřejmě sice v noci svítí, ale jen částečně – a v tom jsem asi ještě nikdy necvičila.

Po levé straně je něco jako recepce, pultík s tlačítkem pro případné přivolání trenéra. Jinak židle prázdná a kasička s penězma asi někde ukrytá v bezpečí pod kamerami. Jednoduše – tady v tom fitku nikdo nemá pozici sedícího sledovatele cvičících lidí, ale každý se hýbe.

Na zmáčknutí tlačítka přišla vyšší urostlá vlasatá dáma – s neuvěřitelně milým úsměvem, přístupem – což bylo překvapující vzhledem k tomu, jaká již udeřila hodina a vzhledem k tomu, že asi nezačíná šichtu.

Vše se nám snažila vysvětlit. Tohle fitko má vše slušně ošéfovaný pro případ podvodníků, zneužívačů apod. Jsou schopni zajít i do vymáhání a podobných řešení – pokud je zapotřebí, pokud dotyčný kašle na podmínky. Obávám se ale, že se to veze i po těch, kteří prostě jen nepochopili ty podmínky :D. Celkově tady chodí vše trochu nestandardně – zatím nevíme, zda je to lepší anebo horší, než klasika. Dostali jsme kartičky a mohli jsme si vybrat barvu, také jsme dostali klíčky.

MultiSportky jsme si prý mohli nechat, ty tady neocení. Tady v tom fitku musíš platit nějaký paušál, kredit? Nějak si to zaplatit dopředu, nelze jít na jeden vstup nebo na MS kartu… takhle jsem to pochopila já. Je to členský fitko po vzoru World Class, BBC, Jatomi…. Vstup jednorázově je pouze jednou a pouze na ochutnávku.

Předali jsme hodně ze svých GDPR údajů a šlo se na průzkum.


Průzkum

Ta dáma (netuším zda slečna či paní, protože já jsem taky mladá kráska a mám už po svatbě 😀 ) – dáma je univerzální označení, které žádnou ženskou nemůže urazit – pokud si nezakládá na tom, že je chlapna a není smířená se svým přirozením, protože přirozenost postrádá – tak tato dáma nás provázela fitkem.

Celkem bylo co ukazovat a kam jít. To fitko je velký! A co mě těší – je to v jednom poschodí! První zastávka byla u automatů na dobroty. Žádnej recepák, co by tě motivoval k prodeji, ale ani nikdo, kdo by na tebe blbě koukal, že si vybíráš moc dlouho nebo že žereš to a to. Pokud ale potřebuješ poradit- vždy si můžeš po fitku najít trenéra (jsou specificky oblečení) a údajně – tvrdila ta dáma – ti se vším poradí. No, automaty bohužel byly mimo provoz, ale příště snad poběží ( 😀 ), nevypadaly zle,.byly tam k dispozici i ručníky…

Ve fitku je spousta pravidel, nicméně – hlavně mít čistý boty (to ještě nevěděj, že v každém fitku se snažím proběhnout bez bot 😀 ), no a asi ten ručník? Pokud se potíš? Nevím, nic vyhrocenýho hele…

Rozhodně tady není zakázaný fotit – což není asi nic neobvyklého, ale tady to vypadalo, že s tím každý počítá a že to fitko předpokládá, že zde se budeš chtít vyfotit!

Další zastávky byly u šaten, dámské, pánské – nenápadně značené, je tam klasika vícero WC, vícero sprch, hodně skříněk na zámek. Medvěd dostal klíček od skříňky, která zrovna tedy neměla dvířka 😀 ale… hodil to hold do jiné, nemusíš tady dodržovat číselné značení – skříňka – klíček.

.

Dále jsme se zastavili v něčem, jako je funkční zóna – kde byly věcičky, které známe a užíváme, ale hodně blbostí, hraček – které fakt neznám! Což mě mile překvapilo. Nevypadaly vůbec zle!

.

Další místnost se věnovala sálu s kolama – asi spinning, s velkým plátnem před všemi těmi koly, kde byl trenér na kole, krajina a simuloval to, co jinde běžně naživo dělají reální trenéři – tam jsem začala chápat, že…. Že se šetří na personálu, utrácí za vybavení, ale svým způsobem chytře – hodně lidí je dnes individualistických, celý den s lidmi, rádi se soustředí pouze sami na sebe a rádi se někam schovaj – tohle je něco pro ně – imaginární trenér na plátně, yes!

.

Další sál byl pro absolutní individuály – je to velký, je to prázdný, hodně zrcadel… simuluje to cvičení doma před TV, opět vepředu veliké plátno a tam, tam ti předcvičuje nějaký trenér X cviky s vlastním tělem… a ty podle něj cvičíš, je to prý celkem oblíbené, říkala ta velká dáma, lidé vypnou, nic neřeší – jen opakují, co vidí a hodně často se prý v tomto sále fotí.

.

Dalším místem byla zóna přímo naproti turniketům – tam byly klasické stroje jak v Ronnie, takové to – ani ne s vlastní vahou, ani ne trojboj činka, ale stroj s váhou X a na obrázku namalovaným postupem, co chytit, jak dýchat, co dělat. Co bylo na tomto místě WOW – byla už od „recepce“ viditelná knihovna – to se mi moc líbilo  – a to nečtu, dělalo to super dojem, hele kobereček, televize, knihy, místo pro pohodlné sezení. Prostě a jednoduše – v tomhle fitku nemusíš cvičit, když nechceš! 😀 Můžeš tady i jinak relaxovat. Zajímavej nápad, musím říct. Přišla jsem si tu s Medvědem jak v muzeu.


Jde se zvedat

Ještě na nějakém místě jsme se byli podívat? Joooo, byli… konečně v činkárně… to byla asi poslední zastávka. Tam to vypadalo samozřejmě také epicky, viděla jsem velké slušivé jednoručky, místa, kde shybovat, dřepovat, mrtvolovat, ohledně házení s činkou nikdo nic neříkal, nikdo nás neomezoval, ale samozřejmě, my neházíme s činkou o zem, když nepadá, to jsou pak zas jiný disciplíny 😀 . Viděla jsem vše, co na takovém místě má být, vše bylo vedle sebe vícekrát, i přes tuto skutečnost jsme dřepovali na nějakém stojanu, který dle mého nebyl dřepovací, neměl safety, ale dal se. Víte proč? Na jednom ze dvou dřepovacích moc pěkných míst byl ručník přes osu a na druhý jsme se nemohli dostat přes snad patnáctiletýho kluka, který těsně před ním dělal hrb-lifty a tvářil se důležitě – jako by fitko bylo moc malý a jako by to nešlo jinak, než zablokovat dřepovací klec.

.

V ten moment nám došlo, že lidi budou všude stejní a že nás tu ještě neznaj, tak si nebudeme moc vyskakovat. Zasraný mudlové…..Vše uvidíte na fotkách, co se týče velice zajímavých dekorací a specifických hraček.

.

Za funčkní zónu bych určitě zmínila jakýsi gumový provaz, který se protáčí na kladce, a tak člověk může vlastně neustále dokola tahat.

.

Pak jsem si všimla dvou box. Pytlů – které byly už trochu jeté, měkké. Dlouhé rollery – asi pro dva 😀 . Ve funkční zóně byla i něco jako workoutová klec – jak znáte z venkovních vybavených hřišť pro dospěláky. Nechyběly tím pádem ani bradla s ideální tloušťkou tyče i rozpětím pro úchop. Gymnastické míče zde měly uvnitř sebe písek – což považujeme oba za velké plus, že nemusíte míč nahánět po gymu. Najdeme zde i nějaké ty ketly – nejsou asi celokov (pogumovaný), ale co… mají vícero vah a mají je v páru a to je hlavní! Ronnie má např. dvě 16ky a dvě 6ky, myslím? Ale tam nikdo do ruky ketl nebere, čili jsou zas neustále k dispo. 😀

Co se týče dekorací – těžko říci, co se autor snažil vyjádřit… Sem tam je to takové safari, sem tam retro noční bar a sem tam tattoo salon s ujeťárnama první třídy. Jako, usoudili jsme, když jsme se začali fokusovat na detaily, že tohle dělal profík, ač je to maličko pes z jiné vsi 😀 Tak vše geometricky sedí, zapadá a má to důvody, proč to něco stojí, kde stojí.

Vše zapadá, vše vychází… Na zrcadlech jsou vtipné nápisy – česky i anglicky – to ceníš. Za mě všude hodně Asie, Afriky, a pak něco, co nezařadím. Sem tam retro černobílá stará fotka, cílem bylo hlavně asi zaujmout? Přitáhnout pozornost neobvyklostí toho všeho?

Za mě nej jsou pochodující keramické krávy v šatnách. Já jsem na tu dekoraci 😀 Líbily se mi. Za Medvěda byl zas nej červený obří buldog v činkárně a jo – ten má kouzlo. Obrovské černé zrcadlo, které z boků mělo velké jedno a nosorožčí hlavy opět v lesklé černé barvě – proč ne, kouzlo to má.

Dominovala černá a červená barva, což je krásná kombinace… „kombo“ 😀 jak by řekla kolegyně z práce.

Sem tam umělá palma, „zlato“, kýč, bordó koženkové křeslo, bílo modrý porcelán? Do toho světla v měděných klecích, „zlatá“ gorila, často hlavy koňů. Sem tam cosi, co nezařadíš ke zbytku  – jako měděná helma nebooo…

Samozřejmě ve funkční zóně byla i dvě k zemi přidělané lana – hodí se. Bosu, tyče, stepery, švihadla….

Celkově – byli jsme unavení, bylo pozdě, cvičení mezi 22-0:00hod večer asi nebude pro nás, ale co jsme hledali, jsme našli. Vše bylo zajímavé, neobvyklé.

Jako muzeum dobrý, zacvičit si tam, proč ne?

Určitě lepší, než BBC, ale zároveň to není ani Ronnie, ani Arena, je to – jiný, hodně jiný. Možná pumpičkářský? Hodně hodně zrcadel a fotokoutků. Lifteři tu budou spokojení – hraček je tu dost. Pro vzpěrače, tradičně, no bumper hereMagnezium ale v pohodě – jen to po sobě máme uklidit. Funkčnáci mají celou místnost, kde se vyřádit. Rekreačních cvičenců požehnaně. A jógu dělejte doma.

Pro nás se to z hlediska vzdálenosti, permic, nevyužití MS karty apod  – asi nevyplatí. Ale kdybychom z nouze neměli, kam jít, tak jako zážitek si to klidně zopakujeme. Proč ne, třebas někdy přes den, zajímá mě, zda je tam někdy pořádně vidět. Když už člověk výjimečně je v nějakém nesklepním gymu. 😀 Jejich oficiální stránky zde.

Čili jo, John Reed fajn, příště bych ráda viděla, proč všichni tak miluji Form Factory – co je tam pěkného, co myslíš, Medvěde? Tam chodí fakt dost lidí…. No – uvidíme.