Ručník

Ať už člověk potí ve vyšperkovaném main-streemovém přeplněném a na každém rohu všudypřítomném fitku (z nadnárodního řetězce), nebo v zaplivaném lokálním oprýskaném ghetto-sklepě s příhodným názvem „Bouchárna“ nebo „Mučírna“, má to cosi společného – právě ono pocení.

A jistě již mnoho lidí nějakým způsobem pochopilo, že právě kvůli tomu se do těchto prostor nosí taková kouzelná froté záležitost, jíž zoveme ručník. A právě ručník je předmětem dnešního článku, tedy totiž a právě jeho správné používání, protože – světe div se – objevují se v našich luzích a gymech tací ufoni, co zřejmě tuto funkci buďto ještě vůbec nepochopili, a nebo jí pochopili zcela špatně.

Na stroji, čince, podložce nebo podlaze – všude tam, kde se nějakým způsobem hodláme mučit, měl by polehávat tento kus savé látky, by zabránil kontaktu toho, co z nás lije s užívanou pomůckou/ užívaným místem. Není nic lahodnějšího, než jít na lavici po tlouštíkovi bez ručníku, co nám tam vypotil knedlík jak oceán (stejného rozměru i slanosti) a stírat to po něm, než si do toho člověk beztak lehne, protože mastnota dolů prostě nejde. Tedy v rámci naší ohleduplnosti (nebuďte rozmnožovací orgány!) je logické, jak a kam ručník dát a položit.

No, ne tak zcela. Přijde k sed-lehovací nakloněné lavici cápek v šortkách, že mu skoro šourek vidí na boty, rozprostře si ručník pod záda, zafixuje si nohy – a jede. Kámo! Na zádech máš tričko, navíc neopocené. Ale ty tvoje sejratý fajfky mastí celou lavici v místě dotyku, jak hranolky z KFC papírovej pytlík…
A jedeme dál – přijde holčina k rotopedu, nastaví si výšku řidítek, výšku sedla, hodí si poctivě ručník pod zadek – a do půl hodiny jí z obličeje přes řidítka a půlku rámu stékají Niagáry. Gratulujeme – takže si sedneme na naprosto čistou sedačku (cca 10% celkové plochy mašiny) a cokoli ostatní možná osaháme v gumovém obleku, popřípadě s blicím pytlíkem… (A ta vůně, co se z toho line!)

Bystrý čtenář jistě již pochopil, kam tímto pichlavým komentářem mířím, ale pro ty více natvrdlé stojí za to, říct si vše otevřeně a na rovinu: Drazí cvičenci, ty vole, ten ručník patří tam, kde se upocenou částí dotýkáte pomůcky, nebo kde hrozí upocení jejím použitím.

(Faktem zůstává, že z pravidelně propocený podložky si člověk může přivodit cokoli od zánětu spojivek až po smrt brutálně krkolomným pádem, způsobeným nečekaným uklouznutím v bezprostřední blízkosti špatně poskládaných dvacetikilových kotoučů…)

No a pak tu máme i praktická využití: Namotaný ručník na velkou osu může ulehčit vašemu krku při dřepování s činkou. Ručník hozený přes hrazdu zase dostane váš trénink shybů na jinou úroveň. Ručník propletený uchem velkého kettlebellu dá vaším bicepsovým zdvihům kule-rvoucí pumpovací faktor (no a na ty koule fakt opatrně). Pokud není podložka – je ještě alespoň ten ručník. A tak do nekonečna dál.

Takže ještě jednou uvidím nějakého ze svých cvičenců bez ručníku, jak mi pobíhá po gymu, nebo jak jej použil jako pologramotný polo-op, sežeru ho!

A to je tak nějak celé. Z toho bych bručel.

Medvěd