Dosud se všechny návštěvy gymů soustředily čistě na Prahu, ale o nedávné týdenní dovolené na jihu (kde jinde) jsme si dali týden dennodenních tréninků na dvě fáze. Medvědice nabrala kilo svaloviny (inbody před a po dovče) a to všechno díky jednomu fitku ve Vimperku. Koukneme se do něj.

Hned první věc, co člověka při cestě do gymu potká je parkoviště. Každej ví, že po Vimpu se parkuje blbě – hlavně kolem Suezu a centra. Když se ale člověk protáhne mezi trafikou a  květinářstvím přímo před vstup do vnitrobloku, je tam vždycky místo, protože je parkoviště placený – teď bacha: 5Kč za 30 minut. Pro pražský, co daj za čtvrt hoďky dvacku, je to prakticky zadara, ne žebychom byli pražský, ale stáli sme tam furt. (Tahat si 20 kilo řetězů v náglu půl kiláku nebyla rajc představa ani tam ani zpátky 😀 )

 

Do prostoru vedou schody – kolem zahrádky místní restaurace. Takže člověk jde zvedat za vůně řízku a má na konci toho stoupání za sebou rovnou i rozehřátí nohou. Tohle všechno je tam stejný už pět let, kdy jsem tam jako středoškolák lítal namísto tělocviku. Teď ale nastanou změny.

Při vstupu je recepce hned naproti dveřím, ale pánský šatny se přesunuly ihned doleva, dámský na druhý straně recepce vpravo. Všechno čistý, skříňky držej, klasický plecháče v nevykloktaným stavu. Každá šatna má saunu. Sice jsme tam nelezli, ale je tam. Pro bouchače v přípravě neocenitelná místnost, co se po jihu blbě hledá a vuala – tady to je normálně za dveřmama k dispo.

Protože je gym v podkroví, všude na člověka dejchá takový to základní útulno. Zajímavá změna oproti temným zatuchlým sklepům, na který jsme zvyklý 😀 Velká kombinovaná věž poskytuje všechny kladky, multipress, hrazdy – a kolem rozházeli ještě pár dalších lavic. Bench má velkou samostatnou lavici, horní pozice činky nelze polohovat, spodní záchrana jo. Je tam v pohodě možnost dopomoci. Dřepovací klec je kvádr ze starý školy s nastavitelnou výškou háků i záchrany. Na mrtvoly je na podlaze tlustá guma.

Co se malých pomůcek týče, tady člověk začne nalézat zlatý český ručičky. Kromě klasických plasto-ketlů a gymnastických míčů a podložek, na člověka kouknou po domácku svařovaný držáky na land-miny, kolečko na břišáky z ložiska od kamionu, jednoruční osy na velký kotouče a hlavně kotouče (asi paprskem) řezanýho kovu 25 a 35 kg. Jako kdyby tam čekali nájezd Zlobrů – kotouče, kotouče, kotouče, hromady kotoučů a domácí origo kotouče navíc. Erární trhačky, háky, molitánky, TRX a další hračky potěšej, a na rozdíl od klasických bikini-fitek je na recepci k dispozici i tekutý mágo, opasek apod. Kdo by potřeboval trochu víc prostoru, po schodech se dá dostat i do samostatnýho sálu. Něco mezi prostorem pro kruháče a jógu.

Potkali jsme dohromady tři recepční, všechny fajn. Doplňkovej prodej je zaměřenej primárně na ženský, takže si po tréninku člověk může koupit sportovní naušnice – a kdyby si zapomněl hadry, jako moje drahá, dá se tam za levno i navlíct do tepláků a sportovní podprdy. (Byla celá v růžovým 😀 )

Vlastní vodu neberte, místní voda do šejkru s citronem je za sedm kaček, ionťák za dvacku. Vystřídali jsme tam vícero denních dob a jestli jsme někdy chytili prime-time, znamená to pět lidí v celým prostoru. Nemám pocit, že by se tam nedalo hnout, ani když je tam “plno“. (Na skupinovkách jsme logicky nebyli.)

A aby to nevypadalo jako propagační článek, vezmeme si teď mínusy! HA!

V prostoru je jediná olympijská osa, standardní dvacka. Ostatní osy mají tenký konce a většina kotoučů lícuje právě na ty tenký. (Na druhou stranu 25 a 35 domácí jsou na velkou, takže kdo jí ukořistí, má svojí sadu vlastně skoro pro sebe.) Nedotažený závity na mašinách tolik nevaděj, jako na jednoručkách, kde člověk cinká jen co na to sáhne. Opět, věc není na závadu, podle imbusů na okně u jednoruček je to pořešený formou utáhni si sám, což se mi docela líbí (jinde imbusy neposkytujou 😀 ), ale při první návštěvě to člověka přibrzdí a zkoumá, jestli to na něj neslítne.

Repráky asi nemají samostatnej okruh, takže když recepční rozjede messenger, člověk do rytmu evropy dvě vnímá i rytmus její komunikace. Víc mi vadila ta evropa 😀

Web. Ono to není ani tak o snížený kvalitě tréninku, jako spíš o snížený schopnosti se o tom gymu něco dovědět. Celá e-identita nějak existuje, ale není pořádně  rozjetá/koordinovaná. Kdybych do Miše nelítal jako mladý tele, těžko bych o něm věděl a kdyby mi místní Zlobryně Kejt Kunclojc (#LiftingPrincess) nepotvrdila, že Miš furt funguje, těžko bych mohl s předstihem něco plánovat. Tady bych to rozjel nejvíc. Atmosférou Miš hodně připomíná FitnessStar Chodov, mašinama taky, ale ten web je prostě jinde.

Sečteno podtrženo:

Po jihu je málo gymů s plnou výbavou. Tady nic nechybělo. Lifteři si tady přijdou na svý a nemusí se omezovat. Na vzpírání nebo crossfit to tu není – no podium, no bumpery. Pumpičkáři oceněj plnou stěnu jednoruček a kompletní nabídku mašin a kladek. Kardiáři maj na běhání celou Šumavu a jógu dělejte doma. Samolepku si MišMaš zaslouží – i za tu restauraci o patro níž, plnou proteinů 😀