Fast Food – návod na přežití:

Kdo neprasí, neni člověk. Můžeme se hádat, můžeme zapírat, můžeme se urážet a můžeme pokrytecky nadávat, ale faktem zůstává, že dřív nebo později každý občasně sáhne po rychlým jídle. Ne vždy je důvodem osobní lenost nebo nedostatek vzdělání – člověk prostě třeba nestíhá, nemá k dispozici nic lepšího, nebo ho jeho stresující uspěchaný život jinak pomalu zabíjí. A protože si nebudeme hrát na klasickej křišťálově čistej polo veganskej web, podíváme se teď trochu na to, jak ty srajdy přežít.

Začneme hezky takticky – nejdůležitější ve válce je volba místa bitvy. Jako generál sebe-živitel se musíme rozhlídnout po krajině kolem sebe a analyzovat. Chceme si vybrat takový místo, kde nám už od začátku hrozí nejmenší nebezpečí. Velký řetězce fast foodu podléhají vždy častějším hygienickým kontrolám, a z hlediska surovin jsou kvalitativně zásobenější. Za rok 2016 bylo dle výzkumu podle Davida Bimky v ČR zavřeno 144 prodejen malého typu. Podle Food Standarts Agency ve stejném roce nevyhovovalo hygienickým standartům pouze 1,3% Burger King prodejen, 3,3% KFC a 0,2% McDonald (což pro nás v součtu znamená něco pod čtyřicet prodejen velkých řetězců).

Protože nám ale zevrubná analýza nestačí, zapojíme ještě, jako vždy, selský rozum: Samozřejmě – malý kiosky na hlavní třídě jsou kontrolovanější, než kiosky ve vedlejších ulicích a platí pravidlo že kuchyně vypadá vždy 3x hůř, než prodejní prostor. Místo bitvy si tedy vybíráme podle následujících kritérií:

  1. Nepřítel nesmí být neznámý. Buďto volím velký řetězec, nebo rodinný kiosek všude pozitivně hodnocený. Anonymní podnik je nebezpečný protivník.
  2. Nepřítel musí být na očích všech. Skrytý ve stínu může způsobí více škod, než když si na něj všichni dávají pozor.
  3. Pokud se nepřítel ani nesnaží tvářit, jako prvotřídní protivník, je očekávatelné, že nebude dodržovat mezinárodní dohody o biologických zbraních.

Máme-li oponenta vybraného, přistoupíme k zařazení do fronty. Někdy mezi výběrem vhodné porce a nekonečnou nudou, ozve se nám vnitřní hlas svědomí, který dokola opakuje, že obcování s nepřítelem je velezrada a Fitness-bůh neodpouští. Mysli na následující: Zatímco občasnej fastfood vadí pouze kaloricky, dlouhodobá pravidelná konzumace mění složení bakterií střev a PH žaludku. Ber to jako výzvědnou špionáž – někdy prostě musíš klesnout eticky, abys měl ve válce navrch. Zjisti o nich, co se dá, a pak uteč!

Jako zapřísáhlý proteinholik jdeme samozřejmě vždy po proteinu. V průměru má nejvíc proteinů na jednu porci KFC. Kdo by to do kuřat řekl, že jo… Pro rýsovače mám zase jinou informaci: V průměru jedna porce od KFC, nebo McDonaldu obsahuje 900 kcal (- max. denní příjem je pro sportovce 3 000, pro nesportovce 2 000 kcal.) Pro všechny platí, že vysoký obsah nasycených tuků může ohrožovat citlivější jedince (nesportovci, děti, staříci) infarktem. Vysoký obsah cukrů způsobuje bouřlivou inzulinovou reakci. Cukr je ve fast foodu všude: bulky jsou z bílé mouky, navíc se doslazují; Nápoje mají až 50g cukru na 500 ml; Omáčky jsou na tom podobně; strouhanka na mase i maso obsahuje cukr/karamel.

Nejnebezpečnější zbraní nepřítele ale není to, co nevidíme – je to to, co vidíme a přesto futrujeme. To, co dostáváme všude ke všemu a vždycky v ceně. To, co nám má způsobit vyšší podíl škod a ještě nám má dodat pocit nasycení; pocit že ta porce byla vizuálně bohatá; pocit, že za svý peníze kupujeme něco ne tak extra předraženýho. Hranolky můžeme definovat jako tuk se solí bez vitaminového přínosu. Způsobují žízeň a jsou to nejenom další hluché kalorie, ale nutí nás pít další kalorie. Kdysi to snad byla zelenina, ale tohle infikovaný zombie je tak dobrý, že říct mu ne je takřka nadlidskej úkol!

Kde hranolkám můžeme utéct? Tam, kde dávaj nudle s rejží! Asijský bistra jsou od sebe ve velkých českých městech vzdálený průměrně 600 m. (Vietnamský večerky 50m. Pak mi tu říkejte něco o ne-kolonizaci.) Nenajdeme v nich ale tradiční asijský recepty – od devadesátých let vytrvale místní živnostníci pracují na přizpůsobení své nabídky našim chutím. Kung Pao je například čistě českej vynález z nečeských surovin… A to je, vážení spolubojovníci, zbraň vyrobená přímo na nás. Jako kdybychom naprogramovali virus čistě na vraždění nepřítele, tak schopná asijská komunita programuje své národní kulinářské umění našim praso-chutím. (To je vlastně urážlivý pro ně i pro nás, ale stejně si dáme, což?)

Bacha! Smažený nudle z bílý mouky jsou přibližně stejný zlo, jako burger-bulky. Smažené rýžové nudle zas jako hranolky. Smažená rýže je největší koncentrovaný zlo ninja-super-atomic-samuraj. Rýže sama o sobě je nejkaloričtější příloha, kterou můžeme futrovat. Stejně jako u brambor, kdy u nich pečením dochází ke štěpení škrobu na glukózu (takže vařený brambory sou zdravá zelenina, pečený spíš ultra-sladkej zákusek), u rýže dochází ke stejným chemo-procesům při smažení. A ještě nasaje nějakej ten tuk. Ňamka. Hirošima do huby.

Specialitou a tajnou přísadou je navíc v skoro všech asijských bistrech E621 – přidává se ke všemu po hrstech. Tohle Ečko (glutaman sodný) je zvýrazňovač chuti. Je to alergen, je kurevsky nebezpečnej, totálně nevhodnej pro děti, nejspíš rakovinotvornej, vyrábí se fermentací, a je povolenej ve všech státech světa a nemusí se psát na etikety. Člověk by si řekl wtf, což? Počtěte si o něm zde.

Jediným potenciálním kolaborantem v řadách nepřítele ze západu i východu je polévka Pho – neupravenej recept je trocha nudlí, hovězího masa a randál zeleniny… Prostě klasickej vývar s více zeleninou. Tam snad neni moc co pokazit. Teda až na glutaman, aby bylo cejtit, že je to hovězí.

Nepropadej panice, vojáku. Výčet protivníků ještě neskončil a tvoje tělo tě potřebuje silnýho. Panikařit na bitevním poli je to nejblbější místo k panikaření. Balený chlazený bagety jsou vždy vždy vždy z bílýho těsta, i když se tak netváří. Nikde nepíšou celozrnná (= 80% celozrnný mouky) – všude jen vícezrnná (= posypáno semínkama), nebo tmavá (= obarveno). Bageta přitom může zaujímat 45-80% hmotnosti celýho toho jídla. Cukrovkářskej vlhkej sen, barvenej v lepším případě karamelem, v horším případě amoniakem (močovinou).

Problémem je těsto – při natrávení se dostává do svojí původní lepkavý táhlý podoby. Bez vlákniny, kterou zajišťují právě semínka a spol., můžeme celou hmotu pak nazývat střevním lepidlem, při přejídání pak instantní rakovinou. Ucpe, hnije, nepostupuje dobrovolně ven… Rychlá inzulinová reakce pak způsobuje opětovný pocit hladu vcelku rychle po dojezení. Rohlík s pivem není tedy řešení, vážení kopači zákopů – i zde vás nepřítel zasáhnul tvrdě.

Masa v volně prodávaných připravených zabalených bagetách jsou kvality standart = odřezky, zbytky, neestetické kousky a tak dál, slepené do úhledného tvaru pomocí trávicích enzymů a potravinářských forem, naporcované na jemné plátky/filety/řízečky. Dresingy, sýry a ryby poté bagetu nerozmáčí, nehnijí, bakteriálně nepracují a vydrží čekat i týden… co nám to o tom plněným rohlíku asi prozradí, že? Sejra co po dni nesmrdí prostě nemůže bejt sejra a majolka, co neprosákne těstem až na obal bude těžko ze smetany.

Podle mnohých je jedinou jistotou kebab. Sice v životě v ČR neuvidíme a neochutnáme, co ve skutečnosti tenhle název znamená, ale u nás se pod tím názvem prodává maso na válci – Döner Kebab (pita chléb, maso, salát, dressing, sýr), Dürum Kebab (tortila, salát, maso, dressing, sýr) a tak dál. Ty přehlásky jasně naznačují německý vliv, nemůžu tedy trousit stejný rasistický (d)vojsmysly, jako u asijských jídel.

Zase tady umřeme na bílý pečivo, tučnej naÉčkovanej dressing a podobně, ale výhodou je příprava masa pomalým grillováním, nikoli smažením. Ovšem zde je i onen kámen úrazu. Nejčastější nabídky jsou kuřecí a hovězí (originální recept je pouze jehněčí) – často můžeme v kuřecích objevit stopy kůže (nahoní obsah i gramáž); hovězí se oproti tomu mele a na rožeň naplácává. Co se tam přidá ví jen výrobce. Vyplatí se teda jít za takovým německo-tmavým pánem, na jehož válci se točí kvalitní kusy masa (nikoli kaše a spol.) Je-li chuť kebabu slaná, kořenitá – někdo se snaží zamaskovat něco z původní chuti masa a je to merkelovský záškodník.

Poměr masa ku zelenině 1:1 nadchne vegetariány a nenadchne animalotariány, jako jsem já – my ale máme KFC kýbly s vrchovatýma kopicema kousků obalovaných mrtvolek. Tedy ať už z našeho multikulturního (a silně po-evropštěného) válečného kotle vezmete útokem cokoli, znejte svého nepřítele – tím spíše přežijete.

A čistě ze zajímavosti – 2.3.1971 Mahmut Aygun v Berlíně prodal první porci poněmčenýho kebabu. Do tohoto dne se prodával v restauracích jako etnická specialita za těžký prachy. Pak to šlo rychle, jako po kafi z Mekáče.

Ať žije kontroverzní humor!