Oborová fascinace 3 – Mumifikace

Nikoho z mých čtenářů nepřekvapí pomalu už žádné téma, co se týče zrovna tohohle seriálu. V nynějším případě trochu zabrousíme od sportu, ale stále se budeme držet u anatomie.

Mumifikace, neboli balzamování, je pro Egyptology téma asi stejně záhadné, jako pro většinu vzdělaných lidí otázka masového prodeje bulváru – všichni o tom víme, nechápeme, jak je to možný, ale nějak už to patří k životu.
Ač je proces mumifikace zdlouhavej, nákladnej a náročnej, při objevování starého Egypta před několika málo sty lety se nalezlo mumií tolik, že se jimi topilo ve vlacích.
… Bah.

Na druhou stranu – lidské povědomí o lidské anatomii na takové úrovni a v takové době je zarážející. Před tisícem let (raný středověk) vědělo lidstvo o své anatomii takřka prd. Před třemi a půl tisíci lety jsme věděli tolik, že jsme byli schopni z tělesného materiálu vytvořit něco, co vydrželo čtyři a půl tisíce (!!!) let v písku, než s tím někdo zatopí.
Chudí s pohřbem do žhavého písku měli také napůl vyhráno, ale ti, co si mohli dovolit balzamovače, se na nás šklebí z muzeí ještě dnes.

Dost ale dějepisu, vrhněme se na řezničinu!

Takže nám někdo bohatej umřel. Jsme ve starém Egyptě a jak je potřeba pro Anubise – musíme připravit tělo na jeho posmrtný život.

Musíme dotyčného okamžitě umýt. Nebudeme se fandit, že patříme k faraonům – spokojíme se s vyšší vrstvou, takže nás omyjí vodou z Nilu. Obyčejně se celkem spěchá, aby bylo tělo co nejrychleji zpracováno – hniloba a nekrofilové jsou rychlí (ano – nekrofilové. Staří Egypťani měli taky svoje problémy :D).

Pak vezmeme háček podobný tomu babiččinýmu na háčkování. Je to takovej dlouhej drát se špičatým háčkem na konci. Někde se uvádí, že jej balzamovačí před použitím ještě nažhavují, aby to neteklo. Každopádně si jej labužnicky narveme do nosu, abychom mohli mozek rozdloubat, rozhňácat a nosem vytahat ven.

To ještě neni tak zlý. Abychom mohli vyjmout zbylé orgány, musíme rozříznout tělo po jeho levé straně. Bacha – protože je zakázané tělo poškozovat, balzamovač, který tento řez provede, je poté z města rituálně vyhnán. Tomu říkám brigáda.

Orgány vyjmeme, trochu opláchneme a rozdělíme do Kanop. Kdo se koukal na filmy Mumie 1 – 3 už tuší, o čem mluvím – malé rituální nádoby s hlavami Hórových synů. Srdce zůstává v těle – sice je tam tak nějak jako prdnutý, protože plíce jsou venku, střeva, játra, celej pajšl je venku, ale srdce tam zůstává.

Vezmeme nebožtíka (respektive jeho zbytek) a dáme mu pořádný staro-egyptský wellness. Tělní dutiny mu vymyjeme silným palmovým vínem (hoooodně moc alkoholu, ač se to nezdá), vycpeme vše myrhou, kadidlem a vonným kořením – a nakonec chlapce položíme do pořádný vany se solí, kde ho na sluníčku necháme dostatečně dlouho grilovat.

Za čtyřicet dní dotyčného vyjmeme a omyjeme. Aby jeho kůže nebyla křupavá až moc, potíráme jej pečlivě vybranými oleji a kontrolujeme jeho stav. Hlavní pozornost věnujeme zašité ráně na levém boku, aby nám nádivka nevytekla předčasně.

Pak vezmeme až 400 metrů čtverečních fáčoviny a několik hodně litrů pryskyřice a všechno to Jerky-maso obalíme a zpevníme do podoby, která je nám všem už konečně tak typicky známá. Bavíme se zde až o dvaceti vrstvách, což nám dává přibližně dva centimetry objemu mumie navíc – tělo tak nabývá po vysušení opět původního objemu – alespoň z části.

Jeden z umělců nám k tomu namaluje nebožtíkovo obličej na posmrtnou masku (snad si jí ještě dobře pamatuje, nevim, kolik měl k dispozici fotek a od začátku mumifikace uběhly už dva měsíce) a všechno se zkompletuje.

A teď, jako vždycky na závěr, něco k zamyšlení:
Dva a půl tisíce let před naším letopočtem jsme dokázali dokonalým způsobem konzervovat tělesné ostatky, vyznali jsme se v základních léčivkách a dokázali jsme léčit základní neduhy, napravovat zlomeniny ale i trepanovat nebo vrtat kazy v zubech.
Pět set let před naším letopočtem Řekové a Římané využívali svých poznatků ke sportu a vytvoření tělesného ideálu (kalokagahtia), který je platný přes dva tisíce let až do současnosti.
A dnes, v období moderní vědy, sportovního centra na každým rohu, doktorech se specializací na sebeblbější pupínek na zadku – trpí lidstvo silně podprůměrným využíváním svého potenciálu. Možná bychom se zas měli trochu věnovat tomu, co je to zdraví, než hledat lék na smrt a cestovat na Mars. Myslím, že kdybychom to lidem nějak globálně ukázali, ostatní pokroky by byly snazší.

Zdroje:

Mumifikace, balzamování


ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi.
James Putnami : Mumie