To jsem se takhle zamejšlel při práci na pytli, co to vlastně dělám: Ruce jsou bezesporu nejúčinnější zbraní každýho čtyř-končetinovýho člověka. Jsou umístěný tak nějak akorát mezi hlavu a tělo, kde se nachází drtivá většina úderových zón. Dají se zpevnit, dá se s nima mlátit z vícero úhlů, dá se zesílit úder souhybem celýho těla. Sakra tak
proč až 80% úderů v MMA netrefí cíl a občas dochází k takovým fackovačkám, kdy je o účinnosti rukou veliká pochybnost? (To jsem rozebíral tu.)

Základním problémem v klasickým MMA je na rozdíl od sebeobranných systémů, východních umění a podobně za A) rukavice s efektivním molitanem, za B) omezený repertoár využití ruky. Z větší části se borci bijou kloubama,
srolovaným hřbetem ruky při kladivech, dlaně používají čistě k úchopu, prsty mají naprostej zákaz. V rámci zvýšení bezpečnosti pro zápasníky se efektivita rukou značně snižuje. Tradiční Čchi-zóny, který dokážeme využít v rámci tlakových bodů, tedy v základu stále zůstávají cílem pro jakýkoli útok, nicméně onen útok, zeslabený pravidly a zápasovými pomůckami, výsledek snižuje.

A tak se kluci mlátěj jak zběsilí tam, kde to má normálně fungovat, aniž by to pořádně fungovalo. Dochází k výdeji energie a zápas se pomalu z předváděčky síly mění na předváděčku vytrvalosti.

Abych nebyl jednostranně zaměřenej, rukavice naopak umožňují nové možnosti útoků, třeba na bradu. Mlátit do brady v bitce sevřenou pěstí, kdy je přesný míření trochu sci-fi, je koledování si o zlomený prsty. Většina východních umění na tyle místa proto útočí dlaní. Aby tam ale tu dlaň nacpali, musí otočit prsty směrem k vlastnímu tělu- to přetočí kosti v předloktí do X – no a není v tom potom tolik síly, jako v klasickým zvedáku, i s rukavicí.

Příjde mi tedy logičtější využívat výhod rukavic na útoky do obličeje. Při útoku na tělo už ale ztrácíme, než získáváme. Vyplatí se teda mlátit s rukavicema do trupu soupeře, když nám ho ukáže? Jasně že jo – ale přesně bych si vybíral kam, abych tak soupeři nepomáhal. Mlátit ho tam, kde mu to nevadí, je ztráta vlastní energie, která ho potěší, že jo.

Vyloženě hovadina je bít do oblasti velkýho břišního svalu. Nejenom, že se tahle část dá solidně zatnout, ale když není zatnutá, pruží to, a tak se průraznost úderu rozkládá. Stejná blbost je bít do prsou (pokud nejde o ne-pravidlovej zápas u ženských) a hrudní kosti. Žebra se o průraznost úderu podělí a rozloží ji. Nejsi mistr wushu, abys úderem do hrudníku zastavil oponentovi pumpu, víš co. Ve většině případů do ani nechceš.

Základní úderovou plochou na trupu je podle mě solar. Trojuhelníková oblast, kde se začínají rozjíždět žebra a upíná se přímej břišní sval tenkou částí. Sebemenší tlak tady přechází přes kůži a trochu masa do mečovitýho výrůstku hrudní kosti a především do žaludku. Dobrá rána sem dokáže ukončit zápas a někdo se po tom pořádně poblije.

Pokud se nejedná zrovna o karatistu – ti mají ruce vždycky tak nějak spíš kolem solaru, než kolem hlavy (#RuceDole – můj obvyklej problém 😀 Výsledek v barevný fotce k dispozici zde.) – takže vyjma hovad jako já a karatistů je u rváčů obvykle solar špatně krytej – boxeři cpou lokty spíš na spodní žebra a dlaně k bradě – předloktí se sice sjíždějí, ale místo na útok je tam vždycky. Nejčastější chybou je pak útok do tohohle krytu z boků na hlavu (nikdy nejsou dost rychlý) a různý kombinace ve snaze odhalit mu žebra. Nehrajte jeho hru – předveďte mu vlastní. Jděte po solaru – když kryt sevře víc do středu, odhalí žebra, nebo se skloní a ukáže hlavu. Kombinujte a tak dál.

Dobře fungujou žebra, ale opět bacha – jenom ty spodní. A navíc proč do nich většina borců řeže z boku? Vždyť přesně tak mají fungovat – chránit vnitřní orgány, proti tlaku z boku. (Tam se vyplatí maximálně tak kopat.) Za efektivnější považuju útoky na jejich kostěnný špičky, směrem 45° k páteři dovnitř. Tím žebro stlačíte do C – prohyb je z těla ven. Při pořádný ráně by mohlo i prdnout, protože přímý břišní sval vlastně sahá jenom těsně vedle a k fixaci na místě se tady používá jen chrupavčitá část. Vuala.

No a pokud je k vám oponent zády – uškrťte ho. Nemá cenu tam do něčeho mlátit, ne tak, aby mu to vadilo. Leda pro nasbírání bodů, ale ve výsledku bych radši ty zbytky sil, co mám, dal do nějakýho zámku a ukončil to. (Obvykle se uváděj ledviny, jako jediná možnost přímých úderů, ale neni rváč, co by neměl namakanej bederní sval tak, že jsou jak za pancířem…)

U hlavy je to snazší – koukáš na ní zepředu? Mlať jí zepředu i ze stran. Koukáš na ní ze strany? Mlať do ní stejně tak. Koukáš mu na zátylek? Tam bacha – u pravidlových zápasů je to zakázaná oblast… (Ale jinak právě tady se nejsnáz člověk vypíná… I zabíjí…)

A konečně – nemáte jenom ruce, předloktí a lokty. Používejte i ramena. Neni nic účinnějšího, než mixovat ragby a MMA.

Ale třeba je to jenom můj názor.