Tak zas já, Medvědice; Zdravím všechny a zároveň již v úvodu přiznávám, že  neztrácím chuť do psaní a ani zájem o objevování nových míst ke cvičení, kterých má Praha v dnešní době podobnou koncentraci v ulicích, asi jako večerek-Marketů, jen standardně nemám příliš čas. Takže s malým zpožděním – tady to máte.

Jednoho dne jsem si tedy opět hledala, kam se dá dostat s kartou Multisport a kde sídlí zároveň nějaké to místo, které mi doporučuje alespoň nějaký z trojbojařů v mém blízkém okolí. Našla jsem i díky doporučením na FB. To místo se jmenuje: Victoryfitness a nachází se nedaleko našeho bydliště. Více hýr.

Problém nastal, když jsem se vydala na cestu s představou, že co je blízko, to je rychle a snadno dostupné. Nastalo spíše zklamání. Bloudila jsem jak malá půl hodiny na místo vzdálené asi 4, nebo kolik zastávek, od našeho sklepení. Přesto, že jsem celou dobu sledovala okolí a zároveň i jízdní řády v nadupaném smartphonu spolu s nakonec i zapnutou navigací. Ne, nemohla jsem najít místo, které bylo sice hodně blízko, ale schované za velkou rozkopanou plochou, čili k mému cíli nejela ani klasické MHD, ani auta, nic. No – přes všechny tyhle problémy jsem se dostala k cíli. Velký nápis na stěnách nižšího domu v kopci mě uklidnil. Vypadalo to, že jsem správně.

Vešla jsem dovnitř, ze všech stran zněla hudba, nepříliš nahlas, nepříliš potichu, tak akorát. Kol mě botníky pro obuv, kde cedule zdůrazňovala nově příchozím cvičencům, že do botníku nepatří boty na cvičení. Překvapil mě prostor…

Poslední dobou jsem odrostla na nuselské Aréně, následně na Ronnie a toto bylo něco-WOW. Líbilo se mi to. Sice taková místa nebudí dojem jakéhosi útulna, nicméně, zároveň se člověk necítí utlačovaný. Najde si kout sám pro sebe, kde se o něj nikdo neotírá a kde třebas ani na nikoho nevidí. Naproti vchodu veliká recepce.

Jak mám ještě defekt z práce na recepci v Nuslích, tak výběr tyčinek jen tak letmo na první pohled mi přišel skromnější. Nicméně, tyčinky jsme s Medvědem hodně omezili, čili nás to asi trápit nebude. Hlavní je ten kávovar, který se ihned za recepčním leskl čistotou a vypadal, že by mohl připravit i dobré kafe.

Ne – kecám, nejdůležitější pro mě pro první dojem, opět, byl recepční. Tentokrát nešlo o nějaké mostrum ani o teplejší vlezlejší osobu, dokonce ani o někoho, kdo by vypadal natolik originálně, že by měl nosit naše hadry. (#ChodimVeSkinu) Za recepcí seděl milý mladý chlapec. Možná i muž, těžko říct, nevím; který mi vše vysvětlil a fitkem mě provedl, vše mi ukázal. Nezapomněl ani nabídnout, že je zde po celou dobu mého tréninku pro mě, čili není problém s jakýmkoli dotazem, pomocí apod.

Byla jsem z této recepce (a první zkušeností s ní) mile překvapena a spolu s gumovým náramkem, který měl na sobě přidělaný klíček od skříňky – jsem se odebrala do šaten. Šatny ok, působily čistě, prostorně. Je jedno, jakou zvolíte skříňku. Máte zámek a ten si umístíte kam chcete.

První co, že jsem šla na záchod. Klasicky. Záchod voněl, byl prostorný, v míse byly takové gumové vonné kytičky. Nikdy jsem tento typ WC vůně neviděla. Vzpomněla jsem si na Ronie, kde měli neskutečně krásný difuzér na WC. Žádná vůně typu OCEAN atd., ale příjemnou nasládlou vůni po květinách nebo žvýkačkách. Střídali to tam. Já vím – mám rozebírat fitko, ale i toto k tomu patří a pro ty z nás – žen, které mají rády čisto a voňavo, je tohle – supr. Sprchy nejsou regulovatelné, co do teploty, ale po chvíli naštěstí začne téct teplá voda. Máte tam sprchu, kde na vás voda padá zeshora, anebo takovou tu hadici, kterou vezmete do ruky a třebas jako my ženský, se díky tomu líp umyjete kdesi dole :D. Velice mě při prohlídce gymu potěšila přítomnost strečink místnosti.  Tohle mi v Roonie chybí – moc moc moc. Tam se prostě lidi neprotahujou. 

Strečink místnost není nijak veliká. Nachází se úplně vzadu po levé straně. Je oddělitelná dveřmi, tuším – čili se tam můžete i zavřít. Samozřejmě nechybí zrcadla, ale na rozdíl od Ronie jsou jen někde a jen po obvodu, nerozdělují tak opticky místnost jako takovou, což je mi mnohem sympatičtější. Na obhajobu Ronie musím ale uznat, že Victory optické zvětšení místností nepotřebuje, a tak nemá ani důvod mít toliko zrcadel. Strečink plácek má dvě klasické kožené žíněnky vedle sebe ležící na koberci. Na stěně jsou žebřiny, za kterými jsou zrcadla. U stěn leží kolečko, rollery, snad i maličký ketl jsem tam viděla? Nějak tak. Víc člověk nepotřebuje. Že budou mít míčky či tyče – fakt neočekávám. Stále jsme ve fitku.

Začala jsem hledáním dřepovacího stojanu nebo nějaké klece. Našla jsem. Recepční mi totiž ukázal další mísnost, s jejíž existencí bych v klasickém fitku nepočítala. Tou místností byl prostor pro cvičení s vlastní vahou.  Sál, kde byly vedené hodiny, ale tou dobou, co jsem tam byla já byl v sále pouze jeden pán a ten vypadal, že právě dokončuje crossfit trénink. Lilo z něj a asi po stopadesáté házel s naloženou osou tak nějak – všemožně.

Vlevo u okna, v rohu, kde má člověk soukromí – jsem viděla klasickou černou klec s kotouči po stranách. Chyběla jen ta osa. Došlo mi, že ten pán vzal tu jedinou, která v sále byla. Zeptala jsem se tedy na recepci, co v takových případech dělat. Recepční mi ochotně nejen ukázal, kde mají macatou dvacítku osu s modrým pruhem, kterou znám z Areny, ale také mi ji odnesl do sálu. Fakt jí unesl, ač byl postavy, že bych očekávala, že se bude minimálně kymácet. Síla neni objem, co?

No, a tak jsem si dřepovala. Jak říkám stále dokola – je pro mě náročné po té delší době v Areně přijmout fakt, že všechny tyhle fitka podporují nošení obuvi. Nikde jsem to neviděla na ceduli, ale v Ronie to je a prý údajně ve všech fitkách. V mých botech klasických – kecky od NIKE,.. nemám ten cit, tolik neovládám chodidlo, mají velkou, ale ne zas tak moc měkkou patu. No, prostě bych je ráda občas zahodila. Nicméně, kdybych byla bosá, tak sálové parkety by mě také neuspokojily. Tatami jsou tatami.

Také v tom sále měli podložky, byly celkem pevné, nic hrozného jako je v BBC u Lidlu ve Vršovicích. (Předchozí recenze tu.)

To rozhodně ne. Překvapil mě i horizontální žebřík a to velmi mile. Zanedlouho se objevil recepční a začal cvičit, asi si měnil službu. Vzpomněla jsem si na ty doby, kdy jsem měla brigády, které šly spojit s pohybem. S pohybem typu – cvičení. To na tom bylo fájn. Člověk nechátral, byl v gymu jak doma.

Tenhle kluk začal chodit po rukách. Klikovat ve stojce. MuscleUpovat apod. Z tintítka se vyklubal funkční silák. Milé překvapení. Ale člověk by to do něj opravdu neřekl. V Ronie i zde jsou na zdech ty ubrousky s dezinfekcí. Zajímavé.

Co mě ale překvapilo nejvíce a co jsem nikde jinde ve fitku neviděla – byly cedule na stěnách s upozorněním, že sem nepatří telefony, SMS apod.  Prostě notorikům přes mobily, chat a tak – dávají najevo, že toto není místo, kde by s takovými lidmi sympatizovali, že zde se prostě cvičí.

Co se týká kotoučů – mají je pěkné, podobné jako v Ronnie, uvnitř bude asi nějaký kov, kolem trocha gumy s otvory pro lepší úchop, přenos. Množství kotoučů mají veliké, vybere si každý dostatek. V místnosti pro cvičení s vlastní vahou těla najdeme vysoko umístěný žebřík, dále bosu, TRX, klec s osou a kotouče, tím pádem i hrazdy, mnoho švihadel, kolečka, rollery, taková ta madla pro klikování a stojky, pak ty pojízdné plošinky, jak na to dá člověk ruce či nohy, když je na čtyřech a dělá pohyby, že vytírá podlahu či prostě jen bruslí (FlowIn) – super záležitost.

No a jinak… Než jsme si tohle fitko vyhlídli, tak se nám přes FB Jirka M. a Jana Sch. odtamtud ozvali, že mají i nějaké kettly. Nečekali jsme, že na místě bude tak zakettlováno, jako v Areně, ale byli jsme mile potěšeni. Výsledkem je, že ve Victory najdete kettly, ale jen okrajově. Někdy mají dvojici, někdy ne. Vypadá to, jako když je posbírali všude možně. Mají spíše malé váhy a to v plastovém barevném provedení. Našla jsem si ale jednu 25kg, která byla sice osamocená, ale za to byla alespoň složená z kovu a gumy, což už vypadalo lépe. Vánoce to pro Kettlofily nejsou, ale přítomnost ušatých koulí vždy potěší.

Fitness zóna nebo spíš kardio zóna – obsahuje vše, co by člověk očekával v lepším fitku.  Vše vypadá moderně, hezky, čistě. Najdeme pásy, rotopedy a zbylé stroje vám ani nepopíšu, protože pro mé potřeby je mi putna, jak se jim říká. Nevyužiju je. Když jsem běžela na pásu, tak jsem si zrovna dávala sekvenční běh, při čemž mi vadilo, že mi neustále problikává čas spolu s uběhlou vzdáleností. Nedokázala jsem tam nastavit, aby se mi zobrazoval jen čas. Dále mi taky přišly dopady na pás tvrdší, než v Roonie, ale možná se mi to jen zdálo. Co je ale, jak jsem již dříve uváděla – milé, že každý má dostatek prostoru. Jo, když je primetime- vypadá to jistě jinak, ale… I tak si umím představit, že se lidi prostě vejdou a najdou si to – svoje. Jo a hudba? Nehrajou zle. V sálu si snad i ten recepák navolil svoji, ale nejsem si jistá, zda to každý smí.

V poslední zóně, kterou bych označila jako hardcore, co se fitness týče, najdeme hodně hodně moc železa.  Jednoručky nejsou postaru kotoučové, je to litá guma vždy na obou koncích. Najdeme zde bench, multipress, klasickou tu kravinku, jak ležíte a nohama odtlačujete jistou váhu tlakem do plošiny, mnoho samostatných lavic,… A víc si opět nepamatuji :D.

Taková ta klasika, na kterou se nesoustředím. Tohle fitko prostě a jednoduše působilo, že má vše, co má mít a to v dobrém provedení a pro cvičence, kteří jsou tak trochu pro tu motorickou inteligenci nebo cvičení s vlastní vahou těla – je zde pár míst a hraček, které mohou využít. Čili to stále není to, co Arena, ale rozhodně se Areně více blíží, než Ronie. V Ronie se nám hodně líbila hexaosa, nepamatuji si, že bych ji viděla ve Victory, ale možná jsem se jen nedívala pořádně. I když… Ve stojanu s osama možná něco takového bylo… Rozhodně tam byla taková prapodivnější osa – při další návštěvě dozjistím, zda se jednalo o hexu . Tem den jsem měla dřepy, ne mrtvoly, tak jsem to nezkoumala. Ve Victory zas na rozdíl od Ronie mají na mrtvolování dostatek prostoru plus takové ty zátěžové tlumící gumy pro pokládání – veliké plus! Podium to není, ale nejsme vzpěrači, nepotřebuji osou s kotouči házet o zem. Stačí mi, když u mrtvol budu moct zakončovat maličko pružnějc.

No, a to je prozatím asi tak vše. Za mě? Když to shrnu? Supr. Musím lépe vychytat dopravu – jela jsem porůznu, ale ve skutečnosti je zásadní, dostat se na tram-zastávku Divadlo na Fidlovačce a odtamtud, záleží, jakým jedete směrem – hledat takovou odbočku do kopce, kde se po pravé straně nachází Victory. Victory mě moc potěšilo. Samozřejmě nesmím tak úplně srovnávat s Arenou, páč kettloráj, tatami, čtverce všude, pytle s pískem, medíky atd. – zřejmě jinde, než v Areně nenajdu… Ale byla jsem mile zaskočena vším, co nabídlo Victory jakožto (ne)klasické fitko. Protože je to dle mého názoru – rozšířené a lepší fitko.

Já doporučuji; záleží, co hledáte. Za mě ok. Někdy se tam pravděpodobně ještě vrátím :). Když berou ty naše kartičky. A když už ty karty máme.

Mějte se a budu ráda, když doporučíte zas nějaké místo, které milujete třebas vy, protože je jiné, než klasické fitko 🙂 Díky díky.