Od posledního NR uplynulo víc jak 70 dní, BN dosáhla svýho konce v neúplný formě a já se posunul ze světa aktivního sportu do světa hlavního pracovního poměru na kancelářský židli. Od posledního tréninku MMA mě dělí skoro stovka dní a Penta se stihla přestěhovat na novou adresu. Čas na pohled z druhý strany.

 

Čas se z ničeho nic stal komoditou, co se mi nedostává. Po odchodu z Areny (snad se tam náš nástupce Dan nezblázní) jsem po hlavě vlítl do světa obchodu a velkých peněz. (Dvakrát větších, než co jsem měl u sportu.) Vedlejším projevem bylo ale dost negativních věcí – předně jsem už fakt dlouho nebyl v žádným gymu, bouchárně, tělocvičně ani fitku. Snažím se poctivě každý ráno před prací stihnout alespoň něco doma, ale funkce je spíše udržovací, než budovací.

Pořídil jsem díky nové práci sobě i mojí drahý polovičce alespoň Multisportku. Tahle kouzelná kartička nám otevírá dveře do moc pěkných zařízení od pocení a mlácení po sauny a solný jeskyně. Obzory se nám tedy rozšiřují a peníze na jejich využití se pomalu začínají příjemně hromadit. Ovšem čas a vypatlaná hlava po každý šichtě dělají postupně svoje.

(Článek jsem začal psát a nedokončil na začátku října. Nevěděl jsem jak pokračovat. Následující řádky jsou ze začátku listopadu:)

Trvalo mi to víc jak tři měsíce, ale dokázal sem to. Jsem zpátky.

Posledních 14 dní jsem stihl přes pět plnohodnotných tréninků určitě. Našel jsem si gym necelých 200 metrů od domu (v Praze je to ýzy byznys), začal to břicho zas shazovat, přestal si dopovat náladu cukrem, oprášil tréninkový plány (brzy vám je sem začnu házet). Ještě nemam dost času lítat do Penty, ale moje silově-kondiční příprava mi do novýho roku zajistí všechno, co tam pak budu potřebovat.

Protože je moje drahá v přípravě na trojbojařský závody, mám s ní zas o další věc společnou – železo 😀 Kombinace velký osy, kettlu a vlastní váhy mi obnovuje ztracenou sílu i ohebnost. Chce to ještě doladit systém a jídelníček.

Ty víc jak tři měsíce jsem se sbíral z vícero věcí. Ztráta BN byla bolavá (úřady 🙂 ), nová práce mimo oblast sportu mentálně náročná, přišel jsem o všechny klienty, přišel jsem o možnost cvičit jak chci a kdy chci. Nebyl jsem spokojenej sám se sebou, se směrem, kterej to nabralo, že jsem vůbec dovolil, aby to takovej směr nabralo a tak dál.

Ještě se necejtim šťastnej. Ještě nemam za sebou pořádný spárování, nemam po hubě modřiny a odřeniny (#rucedole), nebolej mě záda od náročnýho přetahování na zemi a nemam peskováno od mý drahý, co mě po každým mlácení kontroluje s pečlivou starostlivostí. Chybí mi to. Ale už začínám bejt spokojenej. Váhy, který sem házel před obdobím změn mám už na 90ti % zpátky. Před sebou si kopu cestičku ke kleci a já se tam dostanu.

A to je principem všeho. Nepotřebuješ randál motivačních videí na youtubu. Nepotřebuješ aby tě někdo plácal po zádech. Nepotřebuješ, aby ti někdo pomáhal vstát když padneš. Nepotřebuješ velkýho mentora a pečovatele. Nepotřebuješ ideální podmínky. Nepotřebuješ nic. Prostě chceš.

Jestli se do toho musíš kopat, vyser se na to. Já mam to srdce rváče – já bez toho nemůžu delší dobu dejchat – já si to zařídim. Já budu ten, kdo se bude na konci toho všeho válet po tatami – a je jedno jestli budu nahoře nebo dole. Tohle musíš mít v hlavě. A takhle nějak by to měl mít každej správnej srdcař, protože takhle vznikají praví šampioni.

#BNneumira