Po třech dlouhých letech práce v konvenčním fitku –  a nyní už i stejný době seznamování se s cvičením s ušatou koulí, cítím se tak trochu obeznámen s otázkou, zda-li je pro cvičence toho či onoho vhodnější a přínosnější cvičení s tím či oním. Z akademického hlediska vzato – pojďme se na to podívat:

 

  1. Unilaterálnost.
    • Ta všeobecně nejdůležitější vlastnost pro zdravé posilování těla obecně, je právě unilaterálnost, čili jedno-strannost. Většina borců rádo tahá velkou osu – jsou s ní schopni zvednout víc, jak každou rukou zvlášť. Postupem času ale dochází k rozvoji dysbalancí mezi dominantní a nedominantní tělesnou stranou (končetinou a součinnými svaly trupu).
    • Zatímco s celkou osou nalezneme jednoručních variací skoro nula – u kettlu většinu cviků obouruč dokážeme vymyslet i jednoruč.
    • Bacha ale – královský cviky (Mrtvola, Bench, Dřep a Military press) s velkou osou neodsuzujme!
  2. Flexibilita použití.
    • Není moc věcí na světě, se kterýma by se dalo dělat tolik věcí: švihat, přemisťovat, zvedat, protáčet při dělání frajeřin, rotovat kolem osy vlastní, rotovat kolem osy těla cvičence, mlátit ostatní cvičence, zatloukat hřebíky, naklepávat řízky, probourávat otvory do sprch v dámských šatnách skrz sádrokarton, nebo jen nechávat nahřívat na slunci, abychom si večer pod peřinou užili teplých nohou.
    • A teď vážně – s kettlem dokážeme nahradit vybavenou posilovnu. Ne napořád, ne dokonale – ale ano. Získá-li navíc člověk dostatek zkušeností a znalostí s pokročilou kalistenikou, nepotřebuje vlastně nic jinýho a tomu říkám terno.
  3. Nesmrtelnost.
    • Za svůj stále delší a delší život (sakra, nějak stárnu) jsem si pořídil randál cvičebních pomůcek- od těch exotičtějších přes ty objemnější až po ty ve slevě. No a skoro všechny jsem je časem jednoduše rozsekal. Ale jak může člověk ublížit kouli ze surovýho železa, odlejvaný, kalený a dělaný pro jakejkoli nářez v tréninku? Že bychom jí dokázali sedřít lak? To bude asi všechno…
  4. Rozumná variabilita vah.
    • Největší omyl, kterýho jsem se kdy ve svý trenérský praxi dopustil, bylo zvedání vah o gramy. Myslím to samozřejmě relativně příslovečně, ale největší blbost, kterou člověk může pro svůj postup směrem k tělesný dokonalosti udělat, je bát se přidat, když na to má. Je totiž rozdíl mezi tréninkem a ztrátou času a energie. Cvičit se dá naprosto s jakoukoli vahou, ale jestli mě kettly něco naučili, tak to, že zvládám-li dokonale 16tku, je čas jít na 20tku. Ne na 16,5, pak 17,10 a pak 17,5. 16 -20 -24 – 28 – 32 a tak dál.
    • Zdravej cvičenec by prostě měl zvedat váhy o kila.
  5. Subkulturní aroma.
    • Jasně, steroidy jsou všude. Kam se člověk podívá, tam jsou. Některý gymy by bez svých, vedením tolerovaných (ale vždy to zapřou), dýlerů jednoduše neměly závodníky. Ale když se člověk prochází fitkem se samejma mašinama HammerStrenght a pravidelnejma lekcema Zumby – cejtí to tam ve vzduchu nějak hodně. Stejně tak pot hobby-sportovců a víkendových-sport-nadšenců.
    • V kettl gymu je to jiný. Nevim proč, ale koule přitahuje jinou sortu lidí. Cvičence, co chtějí spíš makat, než se povalovat po mašinách. Trenéry, co se chtějí spíš vzdělat, než vydělávat na lidský blbosti. Ten vzduch je prostě jinej.
  6. Celotělové zatížení.
    • Jak poznám, že je kettl bicepsový zdvih lepší, než bicepsový zdvih s jednoručkou? Protože po pár sériích s korektní technikou cejtim i rameno a boky. Kettl je surová definice volný váhy. V prostoru se vyskytující cosi, tvarovaný do jakýs takýs koule, která – byť má madlo, kejklá se sem a tam a dokola. Manipulace je složitější (uživatelsky méně pohodlná) a právě to je to kouzlo.
    • Kettl je totiž ta správná rovnováha mezi surovýma podmínkama těžkýho břemene a hedvábným držadlem s protiskluzovým výbrusem hypermoderní činky. Proč nikdo nedokáže překonat Sandowa? Protože zatímco tenhle borec dokázal bez proteiňáků, steroidů a tréninkových konceptů cvičit s primitivním nářadím (takže aby ho zvládl, jel vlastně trénink v tréninku), současní tak zvaní sportovci chtějí mít všechno snazší – a tak jedou půl-tréninky. Protože je všechno stabilní, dobře se jim to drží, zvedá a tak.
  7. Četnost zranění a jejich nekritičnost.
    • A tohle celkem souvisí s tím popisovaným výš. Jasně že kettlům se nevyhybají zranění, stejně jako u všech sportovních pomůcek. Vším se dá zabít. Ale položim pár zajímavých otázek:
    • Dokážu zvednou mě nebezpečnou váhu do nějaký nebezpečný, labilní pozice, když se mi ta věc sama o sobě blbě drží?
    • Dokážu u kettlů nadhodnotit svoje síly a odjet trénink s koulí větší, než na kterou skutečně mám, čehož následek pak může být kritický zranění?
    • Je tu nějaká pravděpodobnost, že se zabiju svým vlastním tréninkovým náčiním, protože jsem se rozhodnul vlítnout do něčeho, co jsem sotva odkoukal na internetu?
    • Jasně. Ano. Dokážu se zranit i zabít kettlem. Ale narozdíl od činek to dá takovou práci navíc, že se na to většina cvičenců vys_re. To u činek je to snazší byznys.
  8. Odolávání mainstreemu.
    • Jestli podle mýho názoru poslalo něco kulturistiku do pekel, tak je to celoživotní Árnýho snaha o její přijetí masou. Zatímco gymy v osmdesátých létech patřily sportovcům, dnes většina z nich patří idiotům s dvou-měsíční motivací, půl roční permicí, nulovou znalostí a důvěrou v blba s láskou k penězům a víkendovým kurzem. Kvantita není kvalita.
    • A co tak po světě počítám ketl-gymy s kladko-ftikama, vede si ketl skutečně dobře. Ježišmarjá, tak to musí zůstat!
  9. Blbu-vzdornost.
    • Víte, jak je na internetu plno videí typu „Fitness Funny“ nebo „In the Gym First Time“ a podobně – kde tam natáčej lidi na mašinách, co vůbec netušej, k čemu slouží; nebo jak zvedaj velkou osu hrb-liftem; popřípadě předvádějí šíleně překombinovaný cviky s úmyslem temně mlhavým?
    • Viděli jste někdy podobný video třeba o… TGU?
  10. Cena.
    • Pokud je člověk stejnej nadšenec do sportu jako já – a ihned rozseká každou pomůcku, co si někde koupí, určitě ocení praktickou nezničitelnost kettlu. Takže vlastně i když se to nezdá, počáteční investice není tak vysoká vzhledem k tomu, že do konce života mých pravnoučat zůstane v rodině.
    • Nehledě na lak – pokud s kettlem prostě cvičim, jeho hodnota se rokama používání snižuj jen velice pomalu. To u kotoučů, os i jednoruček zásadně neplatí.

 

A vítězem se stává?

Né, hele, vážně: neni to o tom, vyhejtit osu a jednoručky. Trénink se bez nich neobejde stejně, jako právě bez kettlu a vlastní váhy. A i ty mašiny mají svůj význam – hlavně pro rekonvalescenční cviky po zranění a rehabilitace pohybovýho aparátu.

Výsledkem dnešního zamyšlení je spíš „Pořiďte si domu kettl“, než „Jeďte kettl a nic jinýho!“ – cajk? Abyste pak neřekli, že tu zas někoho poštvávám proti čemukoli!