Návod Rváče: č.20 – Praxe!

Dneska se budeme věnovat takový celkem nepodstatný maličkosti, která vlastně pouze dělí skutečný rváče od těch, co si na ně jen rádi hrajou. V průběhu tréninku totiž dříve či později dojde k nutnosti přestat si chvaty a údery nacvičovat – a začít je zasazovat a přijímat. Moje rozmlácená huba v průvodním obrázku je snad dostačující důkaz o tom, že vim, o čem mluvim (#Ruce-Dole-Tým) .

 

 

Moje tvrdý trénování začalo ve skutečnosti až před několika málo měsíci. Do tý doby jsem si několik let myslel, že tvrdě trénuju. Celej NR je vlastně jenom soupis toho všeho, na co postupem času přicházim postupným omlacováním – a co se snažim předat dál, aby někdo, kdo přijde po mě, nemusel snést tolik ran, aby se to naučil. V průběhu praxe člověk přijde na ty nejdůležitější věci, protože sebelepší teoretická příprava člověka nepřipraví na skutečnost, dávkovanou po pěti minutách na tři kola.

Tady máte pět jednoduchých pouček, který platěj vždy a všude a můj malej skromnej komentář k jejich vysvětlení, aby to ty naše vymlácený hlavy líp chápaly.

  1. Dejchej!
    • Kdo nedejchá, změkne a prohraje.
    • Pokaždý, když se situace dostane do slepý uličky, oba borci na chvilku zastaví, aby zauvažovali. Tehdy začni zhluboka dejchat, než se to zase rozjede. Stačí i dva tři hlubší nádechy. Stejně tak při zápasu na zemi – Přitáhni si ho, zamkni a odpočívej.
    • Okysličená krev do těla dodá množství energie, svaly zvládnou dalších pár vteřin a mozek se rozjede o několik desítek procent rychleji. Trvá to chvilku, ale je to výhoda navíc.
    • Při pauzách hoď ruce za hlavu (ať si odpočinou ramena a roztáhne hrudník) a dejchej do břicha. Gravitace stahuje krev v plicích do plicních základen – dolu k bránici. Když budeš dejchat do spodku plic, okysličíš víc krve za stejnou dobu. Při zápase ale bacha – povolený břicho při dejchání přes bránici může bejt nebezpečný.
  2. Pokud přestaneš, tak jen proto, že čekáš na chybu.
    • V hádce na sebe řvou vždy dva. Kdo vydrží řvát dýl, obvykle hádku vyhrává, pokud se na jedný straně neobjeví pádnej, nevyvratitelnej argument.
    • Čim míň útočíš, tim víc necháváš útočit jeho. Dáš mu prostor přebrat kontrolu. Pokud jde o ligovej zápas, sbírá body. Pokud jde o garážovej zápas, s každým úderem může přijít KO. Tak jako tak, kdo není v ofenzivě, je v defenzivě – nic mezi není.
    • Musíme k tomu navíc připočíst mentální aspekt. Pokud ustupuješ a dostáváš do huby, postupně se ti hůř a hůř daří dostávat se do role dravce – přijímáš roli oběti. Oponent naopak s každou dobrou ranou roste a roste na egu a rozhodně ho nic nemotivuje ukončit svoje vítězný tažení jinak, než výhrou.
    • Jediná chvíle, kdy si můžeš dovolit přestat, je chvíle, kdy čekáš, až udělá chybu. To je ale situace, kdy víš, že tě příliš neohrožuje, zbytečně se unavuje, a kdyby ses o cokoli teď snažil, nahraješ mu – a tak se o nic radši nesnažíš a vyčkáváš. Nepleť si to ale s pasivitou.
  3. Tvoje šou – ale jeho snaha.
    • Když budeš hrát cizí hru, podle cizích pravidel, nevyhraješ. Když budeš chtít hrát cizí hru podle vlastních pravidel, budeš za podvodníka. Jediná možnost, jak to vyhrát, je hrát svojí hru podle cizích pravidel. Pravidla určuje organizátor zápasu (s tim naděláš prd), ale samotnej zápas vždycky určuje jeden z těch dvou, co tam jsou. Tečka.
    • Bacha ale – on si chce jet to samý. Většina rváčů to dělá tak, že se jednoduše násilně přetahujou jak malí kluci o babu. Viděl jsem ale už pár borců, co celý první kolo předváděli vyloženou komedii, aby oponentovi dodali koule (aby si myslel, že je to jeho hra) – a pak se nám to změnilo v drama, když uznali, že je vhodnej čas. Moment překvapení, náhlá změna situace i oponentovo stylu boje – fíha, to málokdo ustojí.
    • A jak se pozná, čí je to šou? Jeden se usmívá, druhej má poker face. Jeden má oči soustředěný, druhej dokořán. Jeden dejchá klidněji, druhej zhluboka/křečovitě. Přečtěte si ostatní NR. Neodpustim si mý oblíbený přirovnávání MMA k sexu: Šou patří tomu, kdo si diktuje polohy. Ten totiž určuje scénář.
  4. Počítej kalorie!
    • Vždycky! Není totiž nic horšího, než když se jako unavenej snažíš kopat. Ty idiote natvrdlej, víš kolik sil ti vezme kop? Tři až čtyři krát víc, jak úder! Co blbneš? Chceš mu to dát lacinějc?!
    • Na zemi zaujímej výhodný polohy. Čim víc budeš spárovat, tim líp je do budoucna poznáš. Jsou to ty polohy, kdy on sebou mlátí, snaží se tě převrátit, svírat, mlátit, cokoli – a tobě je to jedno. On se vyčerpává útokama víc, jak ty obranou – a to se vyplatí.
    • Samozřejmě musíme myslet ještě na porazy a vstávání. Kdo kdy drilloval porazy mi může dát za pravdu, že je to jako dělat hard stájl angličáky – furt na zemi, furt na nohou, s příjemným bonusem přitlačení k zemi 80ti kilama soupeřova těla na hrudníku jaksi navíc. Pokud chceš v zápase padat častěji, snaž se ho brát pokaždý s sebou.
  5. Koule, srdce, mozek.
    • Pravidelnej čtenář ví, o čem mluvim. Náhodnej kolemjdoucí má co číst v minulých dílech.
    • Na většinu rváčů, co používaj srdce, musíš mozkem – koule nepomůžou.
    • Na dominantní koulaře používej srdce s mozkem – poměřování koulí je nebezpečnej byz, bro.
    • Pokud má nepřítel lepší mozek než ty, použij koule nejvíc jak můžeš hned, jakmile se objeví příležitost, kterou ti NEnabídne.
    • A pokud nastupuješ proti hybridnímu válečníkovi, co umí používat v jistých poměrech používat všechno, přizpůsobuj se v průběhu boje a nespoléhej se na jeden jedinej přístup. Vždy se snaž být tou lepší odpovědí na jeho předchozí odpověď.
    • Takže analyzuj, analyzuj, analyzuj. Koulaři se nekrejou a jdou agresivně, srdcaři postupujou po centimetrech pod těžkou palbou stále vpřed a mozkaři kontrujou a čekají na tu jedinou chybu, co uděláš. Vždy se snaž bejt o krok napřed. (Tvrdý kontra na koulaře, ticho s cílenou palbou na srdcaře, nepředvídatelný pohyby na mozkaře.)
  6. Vzpomeň si, co říkala máma.
    • Protože máma je fakt chytrá ženská a její moudra platěj i na tatamách, totiž:
    • „Nehas, co tě nepálí“ – Proč se starat o údery s intenzitou komářího štípance, někam z boku do žeber, při snaze nasadit páku na ruku? Drž výhodnou pozici a chill, kámo.
    • „Silnějším pomáhej, slabším ustupuj.“ – Silnějšího silou nepřemůžeš. Nestav kryt do trajektorie jeho úderu – uhni a nastav mu tam ruku, ať si do ní vlítne sám. Slabšího namotivuj k akci – vždycky jí ustojíš – však je slabší. Až změkne, můžeš mu ojet ucho, stejně nic nezmůže. Máš tak možnost a víc prostoru pro větší frajeřiny a zaujetí sponzorů spíš, než když ho vypneš v prvním kole.
    • „Když už chceš projet mašinu se sjetým vzorkem, vždycky s kvalitní gumou.“ – Zkušenější borci jsou zkušenější. Jeho slabost může bejt hraná a součástí strategie. Jeho defenziva může znamenat, že chce, aby ses unavil. Naopak pokud jde agresivně od první minuty, má z tebe strach a chce to ukončit dřív, než získáš prostor argumentovat, nebo než se projeví něco, co před tebou skrejvá (třeba špatná fýza).
    • „Nefetuj mezi lidma, ale v klidu na gauči.“ – Protože vždycky vždycky vždycky je na píču nápad, přivodit si mimo-stav, když tě u něj někdo může navádět k píčovinám. Pokud nemáš na výběr, ano, poslední možnost je slepá agrese, ale pokud na výběr ještě máš, uvědom si, že kdo používá koule, nepoužívá mozek – a tak ho cizí mozek může ovládat mnohem snáz. Nepouštěj to zvíře, dokud si nejsi jistej, že ani on neni schopnej ten mozek použít.
    • A poslední velká rada od mámy: „V trojce je míň lásky jak v análu.“ – Totiž pánové (a drahé #sexy-fighting-girl), když někomu pořádně naložíte na prdel a odejdete na pána, máte dobrej pocit. Další zápas s dalším cápkem máte ego hore, protože chcete pokračovat ve vítězný vlně a tak dál. Ale pak se objeví cápek, kterej už od vás jednou dostal a chce odvetu. Většina borců zahlásí něco ve smyslu „Dostal´s jednou, dostaneš dvakrát.“, ale nikdo nikdy nechce odvetu, pokud si neni jistej, že je připravenej. Takže zatímco nastoupíš se sebevědomím, že už víš, jak to má tenhle oponent rád – on nastupuje namotivovanej, nasranej a hlavně připravenej na úplně jiný číslo – už tě totiž viděl s trenkama dole a mohl se o to líp připravit (kdo si spolu hraje víckrát, hraje si líp jak poprvé). A pravdou zůstává, že skutečná láska neni o tom, nabídnout ti číslo s kamarádkou (rváčem ze stejnýho gymu), ale nabídnout ti sebe z novýho úhlu. Amores perros, pánové, bacha na to.

BN vládne!