Po několika návštěvách Celebrity Boxing Place (FB zde) jsem si uvědomil, že moje návyky získaný několika rokama karate nebudou asi úplně to pravý vořechový na tradiční mlácení v kleci, a že se západní způsob od východního diametrálně liší. Člověk by si řekl – tohle je pěst, tohle je oponent – spojením vzniká bojový umění. Jenomže ono to tak úplně neštimuje. V tomhle článku si teda zjistíme především to, jak se karate, jako zástupce tradičního východního mlácení, liší od boxu, jako zástupce tradičního západního mlácení.

Hned na začátku všem hnidopichům dávám samozřejmě za pravdu, že box má s karate i hodně společnýho a některý údery jsou jednoduše stejný (a tak dál). Principem je ale v daných odlišnostech najít to zásadní, čeho se držet, nebo čeho se zbavit.

 

Postoj

Základní rozdíl vidím především v počtu vyučovaných postojů. V karate se jedou tak zvané katy – jedná se o soubor postojů, krytů a úderů v předem daných vzorcích. (Tady je nákres Heian Nidan – mojí nejoblíbenější.)

Při bližším studiu člověk vidí několikrát střídaný “zadní postoj” (kokotsu dači) s “předním postojem” (dzenku tsu dači). Jedná se o naprosto základní katu, takže to zatím není složité, ale postupně se nabalují kiba dači, haisoku dači, zvířečiny typu neko aši dači (v tom se nedá vůbec stát) a tak dál. Pro získání názoru to máte v základu hezky ukázaný tady.

Box se oproti tomu pohybuje jednoduše v základním gardu – a občasně se setkáme s nějakou variací. Je jedno, jestli je střeh levej, nebo pravej, vždycky je to základní středovej postoj a základní lokomoce v něm s vytáčením pat /špiček, s prodlužováním /zkracováním vzájemný vzdálenosti a rotace kolem osy těžiště.

Když bychom sledovali rozdílnosti dál, karate má nohy pevný, stabilní. Filozofie je taková, že jen při naprostým pevným základu dokážu do úderu generovat z rotace nohou dostatečnou sílu. Box jednoduše lítá jak motýl. Důležitej je pohyb, tanec na špičkách. Stabilní boxeři jsou většinou prkenní a každej zkušenější trenér se je snaží rozhejbat. A to navazuje i na takovou finální drobnost – při pohybu mi na karate neustále říkali “Neztrácej kontakt se zemí, šoupej nohama.” kdežto mýho trenéra boxu to dovádělo k šílenství “Sakra, proč máš tak těžký nohy?! Zvedej je!” Takže – asi tak.

Kdybych si měl s pistolí u hlavy vybrat, co je pro MMA lepší, zmateně bych se snažil něco vykoktat, abych zůstal u toho, že fakt netušim. Asi je to víc o nátuře. Někdo je statik, někdo dynamik – a je zbytečný přeučovat se kvůli stylu svoje osobnostní návyky – spíš je potřeba o tom popřemejšlet a začít toho efektivně využívat. Sorry, lektoři :D.

 

Pozice rukou

U kat je asi poznat, kromě nohou, i ten randál množství krytů. Opět, kdybych to měl všechno rozepisovat, zůstaneme tu do zítra. Tady je máte všechny (jsem línej to počítat, přijde mi jich snad 50). U boxu? “Klouby na obočí, lokty na žebra, vyhrb se, zpevni břicho. No a když ti pujde po uších, trochu to posuň.” Nechci to zjednodušovat, ale vlastně zatímco karate je předimenzovaný (angličani pro to mají takovej pěknej výraz – “over-thing”), box se drží brutální jednoduchosti. A to je asi základ – v katě můžeš přemýšlet, v zápase ne. A i když se jede full-kontakt při kumite (i karatisti se mlátěj naplno), krytů je tam vidět maximálně pět – těch základních.

To nám ale samozřejmě navazuje na docela základní rozdíl: Box používá prostě pěst. Ne-po-západ-ěný karate (čti: prostě původní východní, vyučovaný ne-na-východě-vzdělanýma-zápaďákama) tam dává i dlaň, hřbet, dokonce i prsty. A to je důvod tolika různých pozic rukou v karate – protože je tam tolik různých možností útoku.

Opět – kdybych si měl vybrat, musel bych chvíli uvažovat, ale nakonec vyhraje hybridní přístup. Sice si z karate nesu do boxu solidní stigma #RuceDole, ale je pravda, že moje schopnosti kombinovat útoky karate do boxerskýho mlácení většinu protivníků jednoduše překvapí, nebo znejistí. Když jedu naplno, tak jde samozřejmě o tupý kloubování, občas kladivo, ale vždycky vždycky vždycky při oťukávání použiju něco z karate k vycukání soupeře – a funguje to.

 

Trajektorie úderu

U karate jsou frajeřinky typu přerážení desek a cihel v rámci tréninku pevnosti kostí. Tenhle prastarej rituál každýho rváče má anatomický opodstatnění – stejně jako při posilování dochází k poškozování svalů, kdy principem superkompenzace sval roste, mlácením do cihel vytváříme mikrotraumata v kostech, jejichž následkem je vyšší osifikace a zvyšování pevnosti kostí.

U karate je to celkem základ, protože v drtivý většině je karate při reálným souboji o přímým úderu v přískoku. Skočim dopředu na oponenta s připravenou rukou a veškerou energii rozpohybovanýho těla, znásobenou vystřelením ruky ve správnej okamžik, posílám přes předloktí, zápěstí a ruku do brady soupeře. To je tak strašně moc energie, že nemít kosti pevný – zlomim si je. Karate je teda především o přímých úderech, kde je stabilizační role svalů minimální (Zkus ruku zatnout, když jí máš nataženou. Je tam větší síla, když to pokrčíš, co?) – jde o kosti. Souvisí s tím úzce statickej postoj karate a vytáčení boků.

Box oproti tomu vytáčí paty a boky přetáčí – údery nejdou ve většině případů po přímce, ale po oblouku. Nedochází k takovýmu propínání kloubů a ve stabilizační funkci se tak svaly zapojují mnohem víc. Čím víc rotace, tím víc Everlast, jak by řekl tradiční západní boxer.

Takže co si vlastně vybrat? Jsem tady naprosto rozhodně jasným zástupcem (opět) hybridního přístupu. Pevný kosti jsou základem, na který obaluju svalovou hmotu. Soustředit se na jednoho bez druhýho je potom krátkozraký. V MMA existuje strašně moc kompilací zlomenin při zápase – a některý z nich jsou fakt hnusný. (Tady máte asi tu nejpopulárnější.)

Je to primárně tím, že zápaďáci hodně spoléhají na trénink na lapách, pytli, se soupeřem, na samý měkký věci, navíc v kombinaci s rukavicema, bandážema, chráničema holení a tak dál.

Východní přístup je mnohem víc masochističtější – a jako základ považuju Makiwaru – místo pytle totiž karatisti používají prkno, omotaný lanem. Tečka. Bez bandáží, chráničů, prostě tak. Dost to opět souvisí s tím statickým postojem (kolem prkna se blbě poskakuje) a tak dál, ale, sakra, ještě jednou koukněte na ten obrázek – vyplatí se to. (Nezapomeňme na klasický kung-fu “klády” který lze i okopávat.)

 

Lokty

No a z toho hlediska se při přímých úderech u karate lokomočně zapojují lokty především aktivací tricepsu, kdežto u boxu má výraznější roli především biceps. Protože Triceps tvoří až dvě třetiny nadloktí, je anatomicky dáno, co je tedy silnější při prostým zapojením ruky. Boxeři tedy musí ovládat práci v bocích a v rotaci mnohem podstatněji (proto má box dynamičtější vytáčení i postoj), aby vyrovnali anatomickou slabost bicepsu.

Takže ano – neumíš-li mlátit celým tělem, uč se to, a mezi tím se snaž o přímý údery, což tě naučí především karate. Ale vždycky je víc rána, vytažená z nohy, než rána poslaná od ramene.

(Navíc samozřejmě pro MMA – triceps odtlačuje, biceps přitahuje. Sami zauvažujte, jestli se při válení po zemi snažíte oponenta spíš muckat, nebo strkat – a jestli tam náhodou nemáte mezery právě kvůli síle svalů nadloktí.)

 

Brada a ramena

Už u nákresu tý katy nahoře je jasně vidět, že ať se děje co se děje, karatista stojí rovně, s hlavou vztyčenou, bradou hezky odhalenou. Boxer je zabalenej, jak masová rolka. Při úderu má karatista ramena “jako volně tekoucí vodu” uvolněné a dole. Boxer si chce “zacpat uši”, jak cpe ramena nahoru, aby mu kryly bradu při rotačních úderech a tak dál.

Jedna z nejdůležitějších věcí, který mě karate naučilo, byla forma KO úderů: “Dosáhni co nejdál. Nechceš aby tvoje ruka skončila v obličeji oponenta – chceš aby mu prošla hlavou a skončila za ní.” Principiélně chci hlavu prorazit, ne se na ní zastavit – tím zajistím průraznost úderu (na poslední chvíli nezpomalím). Jednoduše “Dosáhni co nejdál.”. V člověku to navozuje potřebu protáhnout ten úder, položit se do něj, skočit do toho, rozpohybovat tu stabilitu jak lokomotivu vpřed a o metr dál zastavit.

Karate rozvíjí tlačný údery. Tečka.

Box oproti tomu, že litá jak motýl, samozřejmě, bodá jak včela. Ať už mi ukazoval box kdokoli, ať už mě ho učil kdokoli, ať jsem viděl libovolnej počet instruktážních videí od kohokoli, vždycky jsme se dřív nebo později dostali k “Paw – paw – paw.” (Počeštěně: “Ram -pam -pam.” 😀 ). Přeložil bych to asi jako švih. Jako když po někom střílíte ručníkem v šatně po tréninku. “Snap.” Švihový údery v kombinacích.

Tady jsem si docela jistej, jak to dávkovat. Připravuj si oponenta švihovými údery. Nevyčerpávej se, oťukávej ho. Jakmile udělá chybu, ukaž mu mistra “Gyaku-Tsuki” a proraž mu sakra cokoli, co nastavil.

 

Návaznost

Tím se postupně dostáváme k návaznosti. Protože má karate obrovský množství postojů, krytů, úderů i kopů (jak už jsme si vysvětlili, že jo), je tam možnost navazování jednotlivých technik prakticky neomezená. Je jedno, jak mám momentálně ruce, nohy, kde je oponent a kterým směrem se koukám – karate má vždycky nějakou odpověď. Dost modřin a nečekaných končetin oponenta v nebezpečné blízkosti při tréninzích kumite mě o tom bezpečně přesvědčilo.

Koukněte se na tenhle gif (vlevo). Chlapec v modrých bambulkách (bílí kluci zas vytáhli molitan) dostal během jedný vteřiny do pravý tváře nejenom slušnej hák – ale i slušnej kop. A oponent ho mezi tím vlastně efektivně obešel. Tohle se v boxu nestane.

Oproti tomu box dovedl mistrovství ve využívání potenciálu horních končetin v kombinací s rotací těla k dokonalosti. Proto všichni milují box – Paw, paw, paw, ti kluci to tam ve vhodných chvílích střílí jako kulomet. Je to totiž celkem easy byznys – otočim trup doleva, pošlu mu tam pravačku; otočim trup doprava, pošlu mu tam levačku; otočim trup doleva, pošlu mu tam pravačku; otočim trup doprava, pošlu mu tam levačku – do zblbnutí dál a dál, dokud dotyčnej není mrtvej, nebo já nemam komplikovaný fraktury páteře z ukroucení se v pasu a bedrech.

Koukněte se na tenhle gif (vpravo). Dostal ho do provazů, rozvlnil boky jak holka u tyče a pak jenom narovnával ruce. Když mu tam oponent strčil kryt, naklonil se mírně doleva (aniž by přerušil rotace) a začal mu to tam posílat šikmo. Ty vole nádhera! Tohle se nestane zas v karate. (Škoda, že tam neni vidět práce nohou…)

MMA je božskej princip obou umění – kombinuj jak karatista, syp to tam jak boxer. (To je dobrej citát – to bych bral i jako samolepku.) Takže vlnit se a využívat vše, co máš.

 

Více účelnost

Katy jsou v karate dost náročný. I když to tak nevypadá, tak senzomotorická orientace v jednotlivých krocích, při nutnosti navazovat předem daný kombinace postojů, krytů, úderů, dýchání a podobně – zaměstnává to mozek neuvěřitelným způsobem. Motorická inteligence i orientace v prostoru se tady silně rozvíjí a postupuje-li člověk pomalu a cíleně s přesnýma explozivníma sekvencema, snaží-li se dovést techniku k dokonalosti, sakra ty pozice bolej. Ať už je člověk trénovanej, nebo ne, vždycky mi při katách řvaly ramena, stehna a při správným dýchání i břicho. Nedej bože, když mezi náma instruktoři ještě chodili a po jednom nás opravovali do správných pozic (tzn. o 1 cm posuň ruku sem, aby to bylo dokonalý atd.), nespěchavým tempem – a ostatní se prostě z pozice nepohli, než začali dávat instrukce všem. Ugh, cuká mi z těch vzpomínek v palci…

Zároveň se nám do manistreemových vrstev začal dostávat “Fit-boxing” a podobně. Někomu došlo, že mlátit jak idiot rukama v intervalových sprintech by mohlo být docela náročný. A vono je. Když se pečlivě hlídá nerozvíjení strikerských disbalancí, je fit-boxing jednou z nejlepších aktivit, který jako kardio můžu doporučit. Vždycky je zábava do něčeho mlátit a spálit při tom něco… Rozhodně víc jak na páse.

Tak jako tak – nechtěl bych se pokusit okrást ani jednoho z borců, ovládajících tohle. I rekreační cvičenci si vždycky základy pamatují a co v mládí v rámci kroužku pár let děláš, to do tragický autonehody s totální amnézií nezapomeneš.

 

Zvláštní výhoda stylu

A nebyl bych to já, abych nedal bonus na konec! Co považuju za tajnou zbraň karate je jednoduchý jedno slovo: Kiai.

Není to tajný budhistický učení, neni to speciální nápoj šaolinských mnichů, neni to ani protahovací cvik ze starých svitků – je to tradiční chlapácký účelový zařvání si – v tu pravou chvíli.

Miluju Kiai. Používám ho v nutných případech i při posilování a podobně. (Proto mi vlastně i začali říkat Medvěd… Moje Kiai je hrdelní a zní jak bručení :D.) Totiž – když člověk ve správnou chvíli zařve, stáhne bránici, zpevní břicho, zformuje kolem trupu korzet zapojením mezižeberních a zádových svalů. Při posilování tak člověk vytlačí větší váhu, protože jednoduše zapojí víc svalů do toho pohybu. Při útoku se může člověk relativně odhalit, protože zpevněným tělem protiúder tak snadno nepronikne a navíc vlastní úder dostane na pár procentech razance. (“Dej tam Kiai, zasáhni cíl. To je jedno, že tě trefí, to už k tomu patří. Ale když tam dáš maximum, bude to jeho poslední trefa.”) A při obraně dodá motivace a odvahy něco dělat. (V Pentě si ze mě dělaj kluci prdel, že sem nabručenej, když sem v defenzivě 😀 )

A tajná zbraň zápaďáckýho boxu je asi stejně tajná, jako u karate (nijak tajná není): molitan. Nadávám na to kudy chodim; odsuzuju zápasy s větším počtem chráničů, než zápasníků; BN jelo jen s chráničema na zuby a koule a tak dál, ale tajnou zbraní našeho tradičního boxu je molitan.

Umožňuje totiž našim chlapíkům jet v tréninku naplno. Omlacovat se plnou silou. Utržit mnohonásobně víc úderů před tím, než to odplácám. Hezky si to protrpět, protože když mam údery neefektivní, musim jich dát víc, aby to oponent odplácal. Celkově molitan celý to mlácení strašně znesnadňuje a protahuje. A v tom je ten fígl. Víc se nadřít – ne míň se zranit. Děláme úpolový sporty, sakra, chceme se zraňovat :D. Ale molitan, ta svině měkká, to dost komplikuje. Zápasy bílejch kluků trvaj minuty a jde o to, kdo to líp udejchá. Zápasy žlutejch kluků trvaj vteřiny a jde o to, kdo líp zasáhne cíl. Divácká vděčnost je asi víc v tom molitanu. Ale když se sundá, jsme sakra dobří, nebudeme-li mít strach se trochu odřít. 🙂

 

Takže, dnešní článek byl fakt dlouhej, ale podle mě stál za to. Berte si to nejlepší ze všeho, co potkáte, přemejšlejte o tom a zkoušejte dál nový a nový způsoby. Ubližování jiným lidem je běh na dlouhou trať, pokud to chcete dělat efektivně, drahouškové, to chce se vzdělávat! #BNneumira